Nezval, Vítězslav: A ballad to the critics (Balada kritikům Angol nyelven)

Ne, ne, už nemusím se bát,
že budu vámi odhalen.
Skončil jsem dílo (špatné snad),
však skončil jsem je přece jen.
Můžete si mne vypátrat!
Co chtěl jsem, už se podařilo.
Už se mi nemůže nic stát.
Nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Že jsem vás, kritikové, zmát?
Že mnohý z vás byl napálen,
když začetl se do balad,
z nichž čpělo to jak z kořalen?
Proč? Že snad básník špatně zvlád to,
o čem se vám sotva snilo?
Nepřišel jsem se s vámi rvát.
Nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Nemínil jsem si s vámi hrát
na slepou bábu. Karty ven?
Ač poezie nesmí lhát,
smí zůstat básník zahalen.
Nechte mne. Ať jsem stár, či mlád,
ať si mám třeba přes sto kilo,
ať měl, či neměl jsem kde spát
– nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Poslání:
Ať měl jsem nebo neměl hlad,
ať se mi hůř či lépe žilo,
ať nosím ten či onen šat –
nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Nay, nay, now I need fear no more,
that my true self you might reveal.
I’ve done the work (part badly, sure),
but all the same I’m done, all sealed.
Now come and find me, I implore!
All that I sought to do is ended.
Now I’m past reach of tooth and claw.
Why judge me? Judge the works I’ve rendered.

Have I confused you, critics poor?
Did you get tricked, burnt in your zeal
to read down to my ballads’ core,
reeking of liquor, flophouse sill?
Why? Did the poet not meet your
notions undreamed of, scarce intended?
I am not here to fight your war.
Why judge me? Judge the works I’ve rendered.

Not for your games here, immature
blind man’s buff. My cards shall I deal?
Though lies are not what verse is for,
poets may keep themselves concealed.
Leave me be. Young, or grey galore,
with or without a girth quite splendid,
with or without my own front door
– why judge me? Judge the works I’ve rendered.

Envoy:
Who cares what I’ve had to endure,
whether by fate kicked, or well tended,
what of my clothing, from which store –
why judge me? Judge the works I’ve rendered.