Seifert, Jaroslav: Píseň

Portre of Seifert, Jaroslav

Píseň (Czech)

Ať už to bylo klubko,
pletací drát a míč,
ať už to byly housle,
hodiny, lampa, klíč, po jezu voda sklouzla,
a všechno je to pryč.

Ať smích to byl, ať slzy
a hořké slovo k mim,
vždy ústa maminčina
přimkla se k ústům mým.
Všechno už odplynulo
jak nad střechami dým.

Kdybych se mohl vrátit,
nevím dnes ani kam.
Vidím, jak vítr vzdouvá
záclonku, kterou znám.
Vtom bouchl někdo dveřmi,
a všechno je totam.



Lied (German)

Ach, wär's doch schon ein Knäuel,
Stricknadel oder Ball,
und wär's doch eine Geige,
Uhr, Lampe, Schlüssel all,
vom Wehre rauscht das Wasser,
und alles ist im Fall.

Ein Lächeln da und Tränen
zum bitter'n Wort gefügt.
Stets hat der Mund der Mutter
sich meinem angeschmiegt.
Ist alles weggeflossen,
wie Rauch von Dächern fliegt.

Lind gäb's für mich die Heimkehr,
ich wüßte nicht, wohin.
Das Vorhängel der Wind bläht,
ich hab es noch im Sinn.
Da schlägt jemand die Tür zu,
und alles ist dahin.




minimap