Chvíme se nad mocí vůle (Czech)
Hvězdami úsměvů, s hypnotisujícím strnutím ve zracích, v závojích blesků a síly, i v lethargiích, jak sníme, obraz náš, v druhého světla všudypřítomných vibracích, v tisíci duší, které jsme v životě potkali, dříme.
A každou vteřinou někde v dálce mihne se fantomem, cestami vnitřního ticha, nad sněžnou čárou v bratrských krajích, v jeskyních s výdechem mámivým a ve podvědomém a ve snů výstražných, nepochopených jinotajích.
Tvář naše zdrobnělá, dle rodných, dědičných příznaků modelovaná smrtí, jak v nervosních dotycích dláta, a zase duševní, prýštění měsíčné z jemného oblaku, v zrcadlo dechem zamžené v stříbrných liniích sváta,
z vln našeho hlasu se nořící, pohybem jejich zvířená, z hořkého dýmu rostoucí nad uhlím krvavým dávného slova, v extasích lásky jak tiché slunce v nesmírno zdvižená nad zemí čistou a zářnou, jak zimní zahrada diamantová...
O Přísný, jenž nad všemi prostory, nad větry staletí, zrakům duší, od věků do věků bdícím, jsi ponechal vládu! Chvíme se nad mocí své vůle, jež v tohoto života zakletí zbyla nám jako dědictví knížecí z tajůplného pádu...
Tisíce dechů sladkých i otravných v dechnutí našem ožívá, k tisícům smrtí i slavností volají pro věky ulité zvony: a vlna, kterou jsme pohnuli, nekonečnem se rozlívá, zrádná i uzdravující v příbuzenství bratří na miliony.
Učiň svatým náš přízrak! A tam, kde umdlení přináší v zápase, a zmatek vojů v den rozhodující, oblakem černým ho postři! A tam, kde nepřítel mystický do plášťů světla skrývá se, suggesci pohledů našich září svých paprsků zostři!
V mukách těžce umírajících, v milenců samotu důvěrnou, s šeptem o vykoupení všech lidí ať jemný se zvedne a na města ozářená v předvečer slávy ať rukou svou ethernou ukáže bratřím (ó hvězdy!) v šílenství půlnoci sebevražedné! Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | Mánes |
Source of the quotation | Básnické spisy Otakara Březiny V. Ruce |
Bookpage (from–to) | 31-32 |
Publication date | 1929 |
|
Remegünk az akarat hatalmán (Hungarian)
Mosolycsillagosn, hypnotizáló nézésébe dermedőn, villám- és erőfátylakban, és letargiákban, ahogyan álmodunk csak, képünk egy más fény mindent betöltő rezgésén remegőn, ezernyi lélekben, melyekkel találkoztunk az életben, szunnyad.
És másodpercenként a messziben valahol fantomul elsuhan a belső csend útjain, a hóhatár felett, testvéri tájban, kábulatlehelő barlangok mélyén, a tudatalattiban, s az álmaink mozgatta intő és nemértett allegóriákban.
Arcunk kicsiben, mit számtalan öröklött jegy után, mint ideges véső-ütögetésben, a halál vés újra meg újra, máskor átszellemítve, holdpergés felhő-szőtt égszitán, ezüstös vonalakban párássá lehelt tükörbe fújva,
hangunk hullámaiból merülve, lüktetni verve fel, egy régi szó vérparazsából keserű füstképbe nőve, szerelemextázisokban napként irdatlan csendekbe kelve fel mint téli gyémántkert fölé a fehér és fényteli földre...
Ó, Szigorú, ki minden terek s a százados ősz fölött uralmat adtál a lelkek szemének, mely korokig virrasztva lángol! Remegünk akaratunk hatalmán, mely az átokkal kötözött életben királyi örökül maradt ránk a titkos bukásból...
Ezernyi édes és mérgezett lélegzet lélegzésünkben újra él, ezernyi halálra-ünnepre koroknak öntött harangok kongnak, s a hullám, mit moccanni keltünk, a végtelenekbe ér, hol csalárdul, hol gyógyulást hozva testvérmilliónknak.
Tedd szentté szellemképünket! És ott, hol hoz a harc közben bágyadást, s a döntő napon seregek fejetlenségét, fekete felleged fedje! És ott, hol a misztikus ellenséget takarja fénypalást, tekinteteink szuggesztióját sugarad gyémántja fenje!
A vergődve meghalók gyötrelmeibe, szeretők meghitt útjai fölé, mindenki-megváltásáról suttogva, lebegve érjen, s a dics előestjén a tündöklő városokat éteri ujjai mutassák fivéreinknek (ó, csillagok!) öngyilkos éjfél őrületében!
Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | Európa Könyvkiadó, Budapest |
Source of the quotation | Otokar Březina: Rejtett történelem |
Bookpage (from–to) | 84-85 |
Publication date | 1983 |
|