Bezruč, Petr: Horník
Horník (Czech)Já kopu, já pod zemí kopu, já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu, pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly zcuchané vlasy a slepené potem, octem a žlučí se zalévá oko, ze žil a z temena lebky se kouří, zpod nehtů červená lije se krev, já kopu, já pod zemí kopu.
Široké kladivo do štoly vrážím, na Salmovci kopu, já v Rychvaldě kopu a v Pětvaldě kopu.
Při Godule má žena mrzne a vzdychá, na klíně hladová robata pláčou, já kopu, já pod zemí kopu. Srší to ze štoly, srší to z očí, já v Dombrové kopu, v Orlové kopu, na Porembě kopu a pod Lazy kopu.
Nade mnou nad hlavou kopyta duní, grof jede dědinou, komtesa ručkou pohání koně a směje se růžovou tváří..
Já kopu, já motyku zdvíhám, má žena zsinalá do zámku jde, chleba chce, v prsou kdy vyschlo jí mléko.
Dobrého srdce je pán, z žultého kamene je jeho zámek, pod zámkem hučí a láme se Ostravice. Před branou černé dvě suky se mračí.
Na co šla do zámku prosit a žebrat? Roste rež na poli panském pro horníka robu? Já v Hrušově kopu a v Michalkovicích.
Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch, až mne ráz ze štoly vytáhnou mrtva? Můj synek dál bude kopat a kopat, na Karviné kopat, a děvuchy - co bývá z hornických děvuch?
Což kdybych tak jednou prokletým kahanem do štoly mrštil, sehnutou do výše narovnal šíji, levici zaťal a vykročil přímo, půlkruhem od země k obloze vzhůru kladivo zdvihl a jiskřící oči tam pod božím sluncem?
|