Pro J. K. (Czech)
Pavilon číslo dvacet tři.
Říjnové slunce na zdi verandy –
pamětní deska léta.
– To je jak z Bunina, jak z Feta ...
Povědomé ornamenty,
pocit, že už jsem tu byl;
jarní vzduch mě obstoupil
jako zatažené plenty,
prochládal jsem, ranní stromy
zpátky paměť vracely,
k tváři slunce přitisklo mi
železo, kus oceli.
Oči rukou zacloněné,
v prstech šňůrky rubínů,
teplo sluncem položené
jako předmět na hlínu.
Jako by se na má záda
někdo přitisk, slunce skryl –
žíla stéká, modrá, chladná –
suchou rukou vzpomínky.
Okolo dubnového rána
jak kolem lůžka přecházím;
areál, klasicistní brána,
vítr a světlo, nárazy
do bílých zdí a verand
očíslovaných pavilonů,
plechové zvuky přes záclonu
vylétlou z okna, která
je jak směr, jako znamení
někomu jinému, mně ne.
Jak kolem bílé postele
s tělem stočeným k ostění,
se škopkem studené moči,
jantarové a sedlé,
jdu kolem rána, vedle.
Ne já – pár bezrukých očí.
Nepřítomně, zvykle, stroze
ruka sestry lůžko stele,
kovové a proleželé
jako slunce na obloze.
Linoleum s ornamenty.
Jak vzduch v jarních zahradách
svítí čtyři vlažné plenty
kol těla, jež vychládá.
1996 | Source of the quotation | http://www.lyrikline.org |
|
FOR J. K. (English)
The twenty-third pavilion,
The wall lit with October sun -
A bright memorial plaque for summer -
The same one Fet and Bunin have somewhere.
Slight déjà vu -
some ornaments familiar;
around me came spring air
like screens pulled to.
Chilled to the bone. The trees
sent memory ranging back.
The sun pressed on my cheek
like iron, a piece of steel.
Hands over eyes, each finger
like a braid of rubies.
The heat's a heavy figure -
placed upon the earth.
As though someone had pressed
my back and hid the sun -
cold and blue the vein runs
through a memory, its dry hand.
I go with sick-bed gait
about this April morning;
inclosure, classic gate,
wind and light, their blows
against white walls, verandahs
of the numbered pavilions,
metallic noise through curtains
flies out the window - they
are like a sign or way
for someone else, not me.
As if about a white bed,
body twisted and awry,
with chamber-pot of urine,
amber, settled, cold,
I go about the morning.
Not I - two eyes unbodied.
Machine-like, quick, the nurse
makes up the sheets and covers.
The bedstead's metal glows
like sunlight on the clouds.
Linoleum with patterns.
Like spring air in the gardens
four listless blank screens hold
a body which grows cold.
1996
| Source of the quotation | http://www.transcript-review.org |
|
