Hrál kdosi na hoboj (Czech)
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní, hrál vždycky na večer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách, na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál: hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach? byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou... A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl: jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou. Uploaded by | Efraim Israel |
Source of the quotation | http://www.ceskaliteratura.cz/texty/hlavacek.htm |
|
Valaki oboázott (Hungarian)
Játszotta oboán napokig valaki esténként ugyanazt a mollos dallamot, a parton nem próbált tüzeket szítani, hisz minden tűz úgyis kialszik, ellobog.
Játszott az oboán, homályban szállt a hang egy folyó partján, hol nem köt ki senki sem: a Közönyében-e, vagy Félelmében fogant? Pásztor volt vagy Király? száműzött, névtelen?
Gyászos, mély oboa. A lég felremegett mert szóltak tétova, finom, mollos dalok... Az oboa felelt vágyó vizek felett: hogy hasztalan a tűz, kialszik, ellobog.
|