Nezval, Vítězslav: Első ballada mely Francois Villonhoz szól (Balada první oslovující Francoise Villona in Hungarian)

Portre of Nezval, Vítězslav
Portre of Répás Norbert

Back to the translator

Balada první oslovující Francoise Villona (Czech)

(Z 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida)


Než budu, Mistře, viseti
a než si hodím pod bradu
tu smyčku, jež vše zpečetí,
chci zkusit též tvou baladu.
Mé knoflíčky jsou z perleti.
Ó, kdysi uměl jsem se bavit.
Jsem oběť svého století,
já, věčný student, Robert David.

Či mám snad raděj mlčeti
a pojít někde o hladu?
Muž bez práce, muž bez dětí ...
Ach, div že časem nekradu!
Rád říkám svému děvčeti,
mlč, po smrti mě budou slavit –
a přejedu jí po pleti,
já, věčný student, Robert David.
 
Když probudím se na smetí
a když mám dobrou náladu,
když sen jak motýl přeletí
přes zakázanou ohradu,
tu civím tupě na děti
a nemohu si nepředstavit
ten zázrak, v němž jsme zakleti,
já, věčný student, Robert David.
 
Poslání:
Neublížil jsem kuřeti.
Můj žaludek už přestal trávit.
Umírám s nosem v poupěti,
já, věčný student, Robert David.[1]



[1] Sbírka "52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida" vyšla na přelomu roku 1936 a 1937 a okamžitě po svém vydání se stala doslova senzací literárního světa. Básně vyznačující se lehkostí a hravým rýmem byly vždy podepisovány pseudonymem Robert David a teprve Karel Čapek učinil přítrž mnoha dohadům a spekulacím o původu básní ve sloupku "Zatykač na věčného studenta Roberta Davida", kde díky přísné jazykové analýze odhalil pravého autora. Doba, kdy byly básně vydány, spadá do Nezvalova surrealistického období, a traduje se, že Nezval vydal básně anonymně proto, že cítil, že zrazuje surrealismus, kterému se natolik upsal, právě tím, že se neřídí jeho pravidly týkajícími se literární tvorby (žádný rým, metoda asociace, atd.) jako to ortodoxně dělal v předchozích sbírkách (Absolutní hrobař, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště atd.). Zdroj: cesky-jazyk.cz



Uploaded byRépás Norbert
PublisherČeskoslovenský spisovatel 1. vydání originálu:1936, ISBN: 22-137-68
Source of the quotation52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
Publication date

Első ballada mely Francois Villonhoz szól (Hungarian)

Mester, mielőtt fityegek
s míg állam alá dobom
a hurokba font végzetet,
addig balladád utánzom.
Gyöngyház gombjaim.
Ó, anno nyomattam a sódert.
Áldozat századom gondjain,
én, az örök diák, Dávid Róbert.

Jobb lesz inkább hallgatni
s éhesen így menni valahova?
Munkanélküli, gyermektelen férfi...
Ha lopnék az sem lenne csoda.
Örömmel bíztatom babám,
csitt... holtom után leszek ismert –
és megsimítom homlokán,
én, az örök diák, Dávid Róbert.

Ha szemétdombon ébredek,
s ha kedvem felpezsdül
és álmom lepkeként lebeg
tiltott gátakon keresztül,
lurkókra bámulok itt bambán
s nem lehetek oly ámult, levert,
hogy ne merengjek e csodán,
én, az örök diák, Dávid Róbert.

Küldetés:
A tyúkokat sosem bántottam.
Gyomrom már nem emészt ételt,
Utolsókat rúgom orral púpomban,
én, az örök diák, Dávid Róbert.[1]



[1] Vítězslav Nezval 1936-ban névtelenül adta ki a Villon modorában írt balladagyűjteményét („ Dávid Róbert, örök diák 52 keserű balladája” – 52 hořkých balad vĕčného studenta Roberta Davida), mely olyan nagy sikert aratott, hogy később két folytatása is készült. Karel Čapek - az egyik legnagyobb hatású 20. századi cseh író - vetett véget azon spekulációknak, melyek a balladák szerzőjének kilétéről terjengtek. Čapek a balladák nyelvi sajátosságai alapján azonosította Vítězslav Nezvalt. A verseskötet a költő szürrealisztikus korszakából való. Valószínűleg azért adhatta ki névtelenül, mert úgy érezte, hogy alábbhagyott a szürrealizmus iránt korábban táplált ortodox hűsége. Forrás: cesky-jazyk.cz



Uploaded byRépás Norbert
Source of the quotationsaját

minimap