This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Vrchlický, Jaroslav: Chci vědět!

Portre of Vrchlický, Jaroslav

Chci vědět! (Czech)

To byla velká, svatá chvíle,
když člověk poprv řek': Chci vědět!
Tím poznal velké svoje cíle,
tím začal z prachu k slunci hledět.

Tím vztáhnula se Evy ruka
po zakázaném v ráji plodu,
za líný poklid vzala muka,
spěch pouští, živlů nepohodu.

Tím zbystřil se zrak Chaldejčíka,
když v noci stíhal hvězdnou dráhu:
za Saiský obraz tím zrak vniká
a loká pravdy sladkou vláhu.

Tím v žluté plísni pergamenů
mnich zahrabán, byl člověk zase.
strh' kutnu, skočil do plamenů,
zkad fénix vzletěl v hvězdném jase.

Chci vědět! Platóna sny lítlo
i v zářné dumy Spinozovi.
Chci vědět! Franklinem blesk chytlo
a spjalo Kantem vesmír slovy.

Chci vědět! Rozrazilo kruhy
a ustřihlo cop dvorné mdloby,
sedláku sňalo žernov tuhý,
v kolébky proměnilo hroby.

Chci vědět! Sblížilo vše světy,
je spjalo lodí, lány, mosty,
na hory sáhlo pro vše květy,
do hlubin sáhlo pro vše skvosty.

Saň nemoc povalilo pěstí,
v chřtán Smrti pochodeň svou vrhlo,
by pravdu, jež má masku štěstí,
přec jednou lidstvu na klín strhlo.

Necht’ zpátky v prach byl stokrát hozen,
by nemoh’ člověk v slunce hledět,
vždy vstane zase znovuzrozen,
jak řekne k sobě: Já chci vědět!



Ich will wissen (German)

Das war die große, heil'ge Stunde,
des Menschen Wort, das „Ich will wissen!"
Sich selbst gab er die große Kunde
und ward vom Staub zum Licht gerissen.

Um dieses Wort sich Eva streckte,
verbot'ne Frucht vom Baum zu pflücken.
Die Qual (statt Faulheit) sie nicht schreckte,
der Weg durch Wüsten, Wetters Tücken.

Um dieses Wort Chaldäer schauten
geschärften Augs der Sterne Klarheit,
dem Bild von Sais sie sich vertrauten,
zu schlürfen von dem Wein der Wahrheit.

Um dieses Wort die Klosterbrüder,
verscharrt im Staub der Pergamente,
vorm Flammentod die Kutte nieder,
flog Phönix hoch zum Firmamente.

Ich will wissen! Platons Traum durchflog es,
durch Spinozas Denkkristalle.
Ich will wissen! Blitzebannend Franklin zog es,
verknüpfte Kant das Wort dem All.

Ich will wissen! sprengte Schichten,
an Höfen ließ es Zöpfe fliegen,
der Bauer rüttelt an Gewichten,
verwandelt Gräber bald in Wiegen.

Ich will wissen! Menschen eint es,
auf Schiffen, Feldern, Bergen, Brücken
ist dieses Wort, die Blume meint es,
in Schächte dringt es, Welt zu schmücken.

Es tötet nach den Krankheitsdrachen.
Der Wahrheitsdrang, er ist das Glück,
die Fackel in des Todes Rachen,
zum Eden kehrt der mensch zurück.

Und wird geworfen in den Staub er,
dem Sonnenlichte weggerissen –
Er stehe wieder auf, so glaub’ er,
ihn treibt dies vorwärts: Ich will wissen!




minimap