This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Wolker, Jiří: Mirogoj (Mirogoj in English)

Portre of Wolker, Jiří

Mirogoj (Czech)

Na záhřebském hřbitově, na Mirogoji
z očí se sloupla mi jižní sladká zem,
na záhřebském hřbitově tisíce křížů stojí,
ty jediné v očích svých udržel jsem,
ty kříže dřevěné, tak stejné, tak stejné,
jak stejná je smrt vojáků zabitých v boji.

Zdřevěnělé ruce, spoutané v zápěstí,
mě dovedly urvat a daleko unésti,
s armádou podzemní světem jsem mašíroval.
Do hrobů politých vápnem, nad nimiž jména zvadla
a zůstala jenom těla ve válce světové padlá,
hluboko, hluboko jsem se propadal,
a každý mrtvý se přitiskl ke mně jako hlas úpěnlivý
a každý mrtvý se ptal:
Pověz mi, živý,
proč jsem umíral?

Kořeny v květech mohou slunce uchopit,
mrtvý v živém se doví, proč pad,
pro krále, vlasti, pro vše je možno se bít,
ne pro všechno lze však umírat.
Ó mrtví z Rus, Němec, Čech a Francie,
v dlaně mé kladete dědictví hrobu a krve,
modlím se nad ním, ať v pěstích mých ožije,
ať na chléb a na víno vzkvétá,
a otázku vaši těžkou a slavnou jak zvon
co možno nejvýše v hrudi své zavěšuji,
z rozkazu božího živý s živými žít budu ji,
živou otázku vaši, – ó mrtví ze všech front světa!



Uploaded byRépás Norbert
Publisher© 2003-2016 Český-jazyk.cz
Source of the quotationhttp://www.cesky-jazyk.cz/cjl/

Mirogoj (English)

At Zagreb’s cemetery, Mirogoj, the settled
sweet southern soil from my eyes fell away,
at Zagreb graveyard crosses stand, thousands, brittle,
they were all that my eyes retained that day,
those wooden crosses, all so same, so same,
same as the death of soldiers killed in battle.

Arms turned to wood, at the wrists tightly bound,
knew how to drag me off and underground,
I marched along with armies down, afar.
Into graves limed, ‘neath names that time won’t tell
just bodies left, that in the World War fell,
deep, deep, I sank and down into the core,
and every dead man came up close, and pleading
each dead man asked once more:
Do tell me, living,
what did I die here for?

Roots may through blooms yet grasp the sun’s conception,
the fallen, through the living, find out why,
for king, for country, fighting is an option,
but everything’s not cause worthwhile, to die.
Oh Russian, German, Czech and French deceased,
to me your grave and blood bequest now handing,
I pray my grasp may coax new life, released,
so it may blossom into wine and bread,
your question’s grave and far-resounding bell
I will pin in my breast up high, upraised,
by God’s will, with the living, ever raised,
your so live question, – worldwide warfront dead!



Uploaded byRépás Norbert
Source of the quotationhttp://www.vzjp.cz/blinks.htm

minimap