Arany János: Matka Matyášova (Mátyás anyja in Czech)

Portre of Arany János

Mátyás anyja (Hungarian)

Szilágyi
Örzsébet
Levelét megirta;
Szerelmes
Könnyével
Azt is telesirta.

Fiának
A levél,
Prága városába,
Örömhírt
Viszen a
Szomorú fogságba:

„Gyermekem!
Ne mozdulj
Prága városából;
Kiveszlek,
Kiváltlak
A nehéz rabságból.

„Arannyal,
Ezüsttel
Megfizetek érted;
Szívemen
Hordom én
A te hazatérted.

„Ne mozdulj,
Ne indulj,
Én egyetlen árvám!
Ki lesz az
Én fiam
Ha megejt az ármány?

„Adassék
A levél
Hunyadi Mátyásnak,
Tulajdon
Kezébe,
Senkinek se másnak.”

Fekete
Viaszból
Nyom reá pecsétet;
Könyöklőn
Várnak az
Udvari cselédek.

„Ki viszi
Hamarabb
Levelem Prágába?
Száz arany,
Meg a ló,
Teste fáradsága.”

„Viszem én,
Viszem én,
Hét nap elegendő.”
„Szerelmes
Szivemnek
Hét egész esztendő!”

„Viszem én,
Hozom én
Válaszát három nap.”
„Szerelmes
Szivemnek
Három egész hónap!”

„Istenem,
Istenem,
Mért nem adál szárnyat,
Hogy utól-
Érhetném
Az anyai vágyat!” –

S ahol jön,
Ahol jön
Egy fekete holló;
Hunyadi
Paizsán
Ül ahhoz hasonló.

Lecsapott,
Lecsapott
Fekete szélvészből,
Kikapá
Levelét
Az anyai kézből.

„Hamar a
Madarat!…
El kell venni tőle!”
Szalad a
Sokaság
Nyomba, hogy lelője.

Madarat
Nem egyet,
Százat is meglőnek:
Híre sincs,
Nyoma sincs
A levélvivőnek.

Napestig
Az erdőn
Űzeti hiába:
Éjfelen
Kocognak
Özvegy ablakába.

„Ki kopog?
Mi kopog?
Egy fekete holló!
Nála még
A levél,
Vagy ahhoz hasonló.

Piros a
Pecsétje;
Finom a hajtása:
Oh áldott,
Oh áldott
A keze-irása!” 



Source of the quotationhttp://mek.oszk.hu

Matka Matyášova (Czech)

Alžběta
Szilágyi
dopis svůj skončila,
slzami
lásky své
i list svůj zkropila.

Synovi
dopisem
do Prahy poslat chce
radostné
poselství
do smutku věznice.

„Dítě mé!
Neprchej,
z Prahy se nepohni;
zvednu tě,
vykoupím
z okovů vězení!

Zlata i
stříbra dám,
co bude žádat svět;
o jiném
nesním, jen,
aby ses vrátil zpět.

Vyčkávej,
neprchej,
sirotku drahý můj:
kdo mi dá
syna, když
lstí zmaří život tvůj ?

Matyáš
Hunyadi
obdržiž tento list
osobně
do rukou –
on sám jej musí číst!“ –

Pečetí
z černého
vosku list uzavře;
mužové
z čeledi
čekají na dvoře.

„Kdo z vás dřív
donese
do Prahy zprávu mou ?
Sto zlatých,
k tomu kůň,
bude mu odměnou!“

„Mně, paní,
svěř psaní,
v sedmi dnech budu zpět!“
– „Pro moje
srdce je
sedm to celých let!“

„Mne nech jít
a v třech dnech
zpět jsem jak vichřice!“
„Pro můj žal
budou to
celé tři měsíce!“

„Bože můj,
Bože můj,
kéž bych směl křídla mít,
abych moh
mateřské
touhy spěch dohonit!“

Do výšin,
do výšin
hle, černý havran vzlét;
podobný
do erbu
kdys Hunyadimu sed!

Z oblaků
ztemnělých
jako vichr se snes,
matce list
vyškubl,
k nebi se rychle vznes.

„Chyťte jej,
chyťte hned!
Hleďte mu dopis vzít!“
Dav se hne,
vyběhne
havrana sestřelit.

Ne jeden,
na sto však
havranů mře v ten den;
beze stop
pravý z nich
zmizel jak noční sen.

V lesích jej
nechytí,
byl den už zhasíná;
na půlnoc
klepe kdos
na okna vdovina.

„Kdo je tam?
S čím jde k nám?
Toť havran za okny!
V zobáku
ještě má
list můj – či podobný!

S rudou je
pečetí,
něžně složen jak kdys!
Požehnán,
požehnán
buď jeho rukopis!“



Source of the quotation1957, János Arany: Zvon v pustě, Státní nakladatelství, Praha

minimap