Határ Győző: Hazátlanul

Portre of Határ Győző

Hazátlanul (Hungarian)

míg éltem, az Óhazának nem volt számomra ideje

most már nekem nincs többé az Óhaza számára időm: nemsokára minden tengeren t ú l - egyesülhetek a teljes hazátlanokkal megtettem-e mindent érted, Tengertelen Sziget odaát Európában, értetek: megtettem-e? Mert aki rosszul szeretett: gyűlölt; de aki jól gyűlölt: szeretett; szerettelek-e azzal a szentágostoni gyűlölettel, aminek elvakult szigora az öncsonkításig mehet - megcsonkultam-e érted, miattad odaát Európában?

...Tőkéidben nem vállaltam érdekeltséget, mozgalmaidban pedig kovásszá oldódtam és külön tenni többé és megnevezni engem nem lehet - - milyen búza folyik, mi pereg az üvegszál-csöveken bennetek, mondjátok elevátorok?

...a vad szél északon, a vad márciusi szél, ahol a gyárak ólomfedelei hullámoznak: északon! a vidám, a fogvacogtató északon - melegtelen napsugár!... Emlékszem erre a szekérre: a körbefuvarozott szegénység volt ez a balkáni szekér és itt! itt! megint kering bennem a küllők szédülése: balkáni, bivallyal ballagó Európa!

...eljöttem, amerre maguktól betonozódnak az utak, el, mert mögöttem elbontotta sok-sok vad nép, valami háborús gyomorsav ... a művelt utak! ---Illedelmes zsilipek közt bolyongani, öt tükörszinten bámulni a cirkálók fegyverzetét, bámulni fegyvergyűlölő bátorsággal ... ó! Hamburgi szénkikötő; mint a fák törzsébe a szerelmesek jegyét, úgy vésted be - de bevésted belém daruid panasznyikorgását

barátságtalan Bábelem, egyetlen várossá összeterjedő Nyugat, de sokat - de hiába hordtam goromba Kedves, kényes öledbe az ikonok, a kincses övek, a Kelet, a színek hímes tojását: a legboldogabb reménytelen udvarló bátortalanságával - de sokat!

...a megtenyerelt mellek a köténytelenek utcáján, a tavalyi inger ... a hívogatásra sétáló szoknyátalan szemérmek és katonák, katonák! ... késő

a villanyhálókon őszi koszorúk lengetik a szelet, a gyámoltalan aranyszalagokkal a halottak barátkoznak, az engesztelhetetlen halottak, a legmelegebb szamovárok körül borzalmas tűnődés üli meg a hegyet: a tüdők ...a lengő tüdők fuldoklást szimatolnak

a kitüntetéssel szült ikerbabák ikerbölcsőinek vánkosöble

idillikus csengetés a szemetesnek és a kedélyesen, tréfából összeütköző villamos, mert az utca ring

a gyermekvasút az emberkertek színes üveggömbjén (tükrösen rohan) - kerepelnek a kerítések, a rózsák, fehérrózsák a fehér, kecses pálcika-mankókon - a vak rózsák kórusa: vágy! honvágy!

- szerettelek-e úgy, hogy az már több legyen szentek haragjánál, elmerülők gyűlöleténél - úgy szerettelek-e?...

(„ Exultate! Jubilate! "-egy régesrégi kurjantás messziről, vandál ricsaj ... a vadak! a vadak!)

Most hát, Időtenger ... Megmostam a lábam benned Hullámtalan, abban, amiben lásd, ellenkezés nélkül merülök

míg éltem, kinek is lett volna számomra ideje? ... Most már: ki számára is volna többé, a végső megszelídülésben –--

nemsokára minden tengeren t ú l - egyesülhetek a teljes hazátlanokkal


Bez vlasti (Czech)

dokud jsem žil, má Stará vlast na mě neměla čas

a teď už já nemám čas na svou Starou vlast: zanedlouho mohu   z a   všemi moři – splynout v jedno se všemi, kteří nemají vůbec žádnou vlast


zdalipak jsem pro tebe učinil všechno, Ostrove bez Moře tam za oceánem v Evropě, pro vás: učinil jsem to? Neboť kdo špatně miloval: nenáviděl; ale kdo dobře nenáviděl: miloval; zdali jsem tě miloval tou svatoaugustinskou nenávistí, jejíž zaslepená přísnost může vést až k sebezmrzačení – zmrzačil jsem se pro tebe, kvůli tobě, ty tam za oceánem v Evropě?

...Neměl jsem podíl na tvých kapitálech, v tvých hnutích jsem se rozpustil v kvas a odložit ani pojmenovat mě už nelze – – jaká pšenice tu teče, co se točí ve skleněných rourách, řekněte pásy?

... divoký vichr na severu, divoký březnový vichr, kde se vlní olověné střechy fabrik: na severu! na veselém, mrazivém severu – vychladlé paprsky slunce!... Vzpomínám si na tenhle povoz: kolem dokola přepravovaná chudoba byl tenhle balkánský povoz a tady! tady! se ve mně znovu točí závrať paprsků kol: balkánská Evropa loudající se s buvoly!

... přišel jsem z míst, kde se cesty betonují samy od sebe, sem, neboť za mnou je zničily spousty divokých národů, nějaké válečné žaludeční šťávy... obdělané cesty! – – – Bloudit mezi poslušnými stavidly, na pěti hladinách civět na výzbroj hlídkujících vojáků, civět s odvahou nenávidějící zbraně... ó! Hamburský uhelný přístave, jako milenci do kmene stromu své monogramy, tak jsi se do mne vryl – ale vryl jsi do mne bolestné skřípání svých jeřábů

můj nehostinný Bábeli, Západe rozrůstající se a slévající se v jedno jediné město, kolikrát – kolikrát jsem já hrubec marně vnášel do tvého Drahého, jemného klína zdobená vajíčka ikon, pásů plných pokladů, Východu, barev: s plachostí nejšťastnějšího odmítaného nápadníka – kolikrát!

... dlaněmi přikrytá prsa v uličce s ženami bez zástěr, loňské dráždění... ohanbí bez sukní procházející se na zavolání a vojáci, vojáci! ... pozdě

na telegrafních drátech rozevlávají podzimní věnce vítr, s osiřelými zlatavými stužkami se přátelí mrtví, nesmiřitelní mrtví, kolem nejteplejších samovarů se na hoře usadí strašlivé rozjímání: plíce... vlající plíce větří udušení

polštářové prolákliny dvojkolébek dvojčat porozených s oceněním

 

idylické cinknutí na popeláře a tramvaj, která se žoviálně, z legrace srazí, protože ulice se kolébá

dětská železnice na barevné skleněné kouli lidských zahrad (žene se v zrcátku) – na bílých, půvabných tenoučkých berličkách hrkají ploty, růže, bílé růže – sbor slepých růží: touha! touha po domově!

– zdalipak jsem Tě miloval tak, aby má láska byla silnější než hněv svatých, nenávist zasvěcených – miloval jsem tě tak?...

(„Exultate! Jubilate!“ – prastaré zahulákání zdaleka, ryk vandalů... divoká, zdivočelá zvěř!)

Nyní tedy, Moře času... Umyl jsem si v tobě, Bezvlnné, nohy, v tobě, do něhož, hle, bez odporu klesám

dokud jsem žil, kdo taky na mě mohl mít čas?... Teď už: pro koho by ho bylo víc, v posledním zvlídnění – – –

zanedlouho mohu   z a   všemi moři – splynout v jedno se všemi, kteří nemají vůbec žádnou vlast



Source of the quotationA '84-es kijárat

minimap