V jedné z parných nocí na sklonku června 1935
Šel jsem kolem Luxemburské zahrady
Odbíjela dvanáctá hodina
A ulice byly prázdné
Jak vozy špeditérů a pusté jak Popeleční středa
Na nic jsem nemyslil
A nic jsem si nepřál
Nic jsem si nepřál nikam jsem nespěchal
a nic mě netížilo
Šel jsem jak člověk bez paměti
Člověk krabice
Šel jsem jak starci kteří už nepotřebují spánek
Nevím co mé to náhle upoutalo vzpomínám si
na svůj vlastní povzdech
Stromy v Luxemburské zahradě byly plny
bílých obvazů
Hleděl jsem na ty papírové náplasti
Přes železný plot
A možná že jsem si také zpíval
To je všecko
A Paříž prodaná do otroctví
Svíjela se jako šílená
Ó Paříži tvé mosty jimiž tě spoutali
Praha Paříž Leningrad a všecka ostatní města
jimiž jsem prošel
Vidím to stádo spoutaných žen
Utonulé září ještě pod širým nebem
Jak jejich braslety po kterých kráčí dav
Ó bráno mostů
Vidím jediné město
Jímž protéká Seina Něva a Vltava
Je tu také potůček v němž perou venkovanky prádlo
Potůček u kterého bydlím
Okna
Jedním mi vstupuje do pokoje socha z náměstí Pantheonu
Druhé hledí na Karlův most
Třetím se dívám na Něvský prospekt
Ale jsou ještě jiná okna
Jak jsem miloval kupecké kornouty
Jejichž tajemství dosud neznám
Připomínají mně prázdnou komoru
A hromady košil
Šachtu kde je společný hrob bezejmenných žen
Znám les kde pod širokým listem lopuchy
se skrývá dívčí ňadro
A plechový kříž s jejíma bílýma rukama
Pohovku ve které je jodoformem páchnoucí cupanina
Kdo jsi ty kterou vidím vždycky jako šicí stroj
Toho večera o němž mluvím podobal se ti
montparnasský bulvár
Seděl jsem před Café du Dôme
Díval jsem se na ornamenty jednoho domu
ve výši pátého poschodí
Zdálo se mi že sněží
Byl jsem v duchu účastníkem poslední
silvestrovské noci devatenáctého století
Pod stromem plným písní stál landaur
Marně jsem se snažil nalézt dům ve kterém je
šicí stroj z jehož člunku bych si byl přál niť
Pak jsem se dal na cestu směrem
k Luxemburské zahradě
Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce
na stromech v malých sáčcích
Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí
Krásná jak džber vody převržený
v smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt
letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna
s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na niž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči
Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiera
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě
ovázané škrobeným plátnem
