This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Babits Mihály: Večerní otázka (Esti kérdés in Czech)

Portre of Babits Mihály

Esti kérdés (Hungarian)

Midőn az est, e lágyan takaró
fekete, síma bársonytakaró,
melyet terít egy óriási dajka,
a féltett földet lassan eltakarja
s oly óvatosan, hogy minden füszál
lágy leple alatt egyenessen áll
és nem kap a virágok szirma ráncot
s a hímes lepke kényes, dupla szárnyán
nem sérti a szivárványos zománcot
és ugy pihennek e lepelnek árnyán,
e könnyü, síma, bársonyos lepelnek,
hogy nem is érzik e lepelt tehernek:
olyankor bárhol járj a nagyvilágban
vagy otthon ülhetsz barna, bús szobádban,
vagy kávéházban bámészan vigyázd,
hogy gyujtják sorban a napfényü gázt;
vagy fáradtan, domb oldalán, ebeddel
nézzed a lombon át a lusta holdat;
vagy országuton, melyet por lepett el,
álmos kocsisod bóbiskolva hajthat;
vagy a hajónak ingó padlatán
szédülj, vagy a vonatnak pamlagán;
vagy idegen várost bolygván keresztül
állj meg a sarkokon csodálni restül
a távol utcák hosszú fonalát,
az utcalángok kettős vonalát;
vagy épp a vízi városban, a Riván,
hol lángot apróz matt opáltükör,
merengj a messze multba visszaríván,
melynek emléke édesen gyötör,
elmúlt korodba, mely miként a bűvös
lámpának képe van is már, de nincs is,
melynek emléke sohse lehet hűvös,
melynek emléke teher is, de kincs is:
ott emlékektől terhes fejedet
a márványföldnek elcsüggesztheted:
csupa szépség közt és gyönyörben járván
mégis csak arra fogsz gondolni gyáván:
ez a sok szépség mind mire való?
mégis csak arra fogsz gondolni árván:
minek a selymes víz, a tarka márvány?
minek az est, e szárnyas takaró?
miért a dombok és miért a lombok
s a tenger, melybe nem vet magvető?
minek az árok, minek az apályok
s a felhők, e bús Danaida-lányok
s a nap, ez égő szizifuszi kő?
miért az emlékek, miért a multak?
miért a lámpák és miért a holdak?
miért a végét nem lelő idő?
vagy vedd példának a piciny füszálat:
miért nő a fű, hogyha majd leszárad?
miért szárad le, hogyha újra nő?



Source of the quotationhttp://mek.oszk.hu

Večerní otázka (Czech)

Když soumrak náhle mávne nad světem
svou přikrývkou, svým černým sametem
a jako chůva, celá úzkostlivá,
postupně pod ni naši zemi skrývá
tak hebce, že se stéblo ani dřík
nepohne na jediný okamžik
a nezvrásní se ani plátky květu,
neposkvrní se duha na křídlech
motýlů, již si po svém křehkém letu
hoví v té roušce něžné jako dech,
dech beztížnosti, měkký, hebký plyš,
tak vláčný, že ho ani necítíš,
i kdybys vyhledal v té hodině
svůj smutný pokoj, bloudil v cizině,
seděl si v kavárně a hleděl ven
na slunce pouličních luceren,
psa po boku, se díval k měsíci,
ve křoví mhouře unavené oči,
nebo jel po vyprahlé silnici
a na kozliku podřimoval kočí,
prožíval závrať v kupé expresu,
na lodi kolébavých otřesů,
toulal se městy jen tak nazdařbůh,
z nároží obdivoval jejich ruch,
třídy, jež mizí do úběžníků,
dvojřad lamp na okraji chodníků,
anebo v Rivě, tam, kde vlny drobí
v opále lesků všechny plameny,
proplakal by ses do pradávné doby
a zavzpomínal sladce zmatený
tou divotvornou lampou starých časů,
v níž je i není bohatství a tíže,
jež nikdy nezůstane bez ohlasu,
zavzpomínal a hlavu schýlil níže
k podlaze z mramoru, co zrcadlí
svět s jeho půvaby i lákadly,
stín bázně by se vloudil do úžasu.
K čemu je hledět na takovou krásu,
pomyslíš si ty, osiřelý tvor,
k čemu je mramor, voda hebce vláčná,
soumraky, stromy, sametová mračna,
plující za obzor, i věnce hor,
brázdy vod neoseté hospodáři,
příliv i stoka, oceán i kal,
oblaka, Danaovny s tesknou tváří,
Sisyfův balvan slunce, jež nám září,
hlas vzpomínek, proč, kde se tady vzal?
K čemu jsou lampy, luna, k čemu míra
věčného času, který neumírá,
anebo pohleď na mez, na úval,
na útlý stonek, za noci i za dne
roste, proč roste, zanedlouho zvadne,
ale proč zvadne, poroste-li dál?


Source of the quotation1982, Velká generace. Básníci Nyugatu, Odeon, Praha

Related videos


minimap