This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

József Attila: Ars poetica (Ars poetica in Czech)

Portre of József Attila

Back to the translator

Ars poetica (Hungarian)

Németh Andornak

Költő vagyok - mit érdekelne
engem a költészet maga?
Nem volna szép, ha égre kelne
az éji folyó csillaga.

Az idő lassan elszivárog,
nem lógok a mesék tején,
hörpintek valódi világot,
habzó éggel a tetején.

Szép a forrás - fürödni abban!
A nyugalom, a remegés
egymást öleli s kél a habban
kecsesen okos csevegés.

Más költők - mi gondom ezekkel?
Mocskolván magukat szegyig,
koholt képekkel és szeszekkel
mímeljen mámort mindegyik.

Én túllépek e mai kocsmán,
az értelemig és tovább!
Szabad ésszel nem adom ocsmány
módon a szolga ostobát.

Ehess, ihass, ölelhess, alhass!
A mindenséggel mérd magad!
Sziszegve se szolgálok aljas,
nyomorító hatalmakat.

Nincs alku - én hadd legyek boldog!
Másként akárki meggyaláz
s megjelölnek pirosló foltok,
elissza nedveim a láz.

Én nem fogom be pörös számat.
A tudásnak teszek panaszt.
Rám tekint, pártfogón, e század:
rám gondol, szántván, a paraszt;

engem sejdít a munkás teste
két merev mozdulat között;
rám vár a mozi előtt este
suhanc, a rosszul öltözött.

S hol táborokba gyűlt bitangok
verseim rendjét üldözik,
fölindulnak testvéri tankok
szertedübögni rímeit.

Én mondom: Még nem nagy az ember.
De képzeli, hát szertelen.
Kisérje két szülője szemmel:
a szellem és a szerelem!

1937



Source of the quotationhttp://mek.niif.hu

Ars poetica (Czech)


Jsem básník - a nač hlavu plésti
má sama poesie mně?
Nemá se přece k nebi vznésti
hvězda na noční hladině.

Čas zvolna vytratí se někam,
pohádky nejsou stravou mou.
Já skutečný svět chtivě srkám
s oblohou navrch zpěněnou.

Krásný to pramen - na koupání!
Klid se strachem se objímá
a v pěnách vzniká štěbetání,
jež lahodnost i moudrost má.

Co je mi po básnících kolem?
Potřísněni po klíční kost
lží obrazů a alkoholem,
nechá předstírají zmámenost.

Vykročím z dnešní krčmy hnusné
k lidskému rozumu, ba dál!
Svobodnou myslí nelžu hnusně,
abych se sluhou, hlupcem zdál!

Jez, pij a spi a miluj zplna!
Vesmírným vzdoruj oblastem!
Aniž snad sykaje a kina
sloužím zlým, podlým mocnostem.

Nesmlouvat! – at jsem štasten zplna!
Jinak mne kdekdo tupit smí,
cejch dá mi mnohá rudá skvrna,
horečkou míza vyschne mi!

Nezavru hrdá ústa za nic,
povedu stížnost k vědění.
Století ke mně zří, mně straníc,
při pluhu rolník o mně sní,

a vytuší mne dělník tělem
v přestávce dvou gest ztrnulých,
u kina na mne podvečerem
čeká hoch v šatech chatrných.

Kde řád mých veršů od sebranky,
sražené v houf, je napadán,
bratrské vyjíždějí tanky,
aby můj rým zněl rozhoupán.

Dospělý - pravím - není člověk!
Ač si to myslí, velikáš.
Nechi tedy jeho rodičové:
duch, láska - nad ním drží stráži



PublisherStátní nakladatelství, Praha
Source of the quotationAttila József: S čistým srdcem.

minimap