Šrámek, Fráňa: Decembro (Prosinec : Míša šíša Eszperantó nyelven)

Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až lesní půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světýlka stříknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají ...

Sur pura blanka neĝ' mi iros
kun sonorila lud' en kor',
al land' Kristnaska mi aspiros.
Kaj post aper' de stela glor'
proksimos jam la cel'. Proksimos pli la cel'
dum iros mi tra arb-odor'.

Silentos mi ― dormanta kordo ―
kaj kiel en la knaba temp'
peltĉapon premos mi en tordo
sub sorĉo de l' arbar-silent'.
Proksimos jam la cel'. Proksimos pli la cel'
post ĉes' de mia plor-torent'.

Min pac' alblovos, kvazaŭ stalo
kun bov', azeno en proksim'.
jen ambaŭflanke lum-vualo,
kaj ŝalmos blua nokta sin':
Proksimas jam la cel'. Proksimas, aĥ, la cel',
paŝtistoj eble konos min.