Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets IV (Věnec sonetů IV Angol nyelven)

Krví se zalkla její hlína
když drtil ocelový pás
dlaň náměstí a lámal vaz
uliček pod věžemi Týna.

A děla střílející z Letné
srážela větve a ty též
brániti chtěly starou věž,
když v kouři rozkvétal jsi, květne !

Je znamenána na čele
slovem vyřčeným pro naději
i křížem svého popele.

Jen když si řeka ovíjí
jak cop, jenž padl na šíji !
Z těch nebudu, kdož opouštějí.

And were she soaked with blood - no braver -
as when the steel belts crushed the palm
of Old Town Square and brought great harm
to Tyne Church Lanes, thus to enslave her,

And cannon from the Letná, roaring,
cut down the branches in their pride;
the ancient tow'r they'd helped to hide,
when May its bloom of smoke was pouring.

She signed her forehead with the mark,
symbol of hope for those still living,
the mark a cross of ash, so dark.

Yet there's the river, lock of hair
around her neck it glistens, fair:
I won't be one of those who're leaving.