Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets VII (Věnec sonetů VII Angol nyelven)

Od jara pozdě do zimy,
od zimy opět do dnů jara,
kdy vítr bílé krajky párá
a zdobí Prahu jinými.

Je duben. Slunce ze džbánu
rozlilo mléko. Budou křtiny !
Připrav si proutek rozmarýny
a pověz, kde tě zastanu.

A pod podloubím u Týna
už v ruce držím ruku její,
když rukavičku rozpíná;

poslouchaje hlas půlhodin
čekal bych tam jak hůl a stín,
jak ten, kdo čeká u veřejí.

From spring to winter, without dread,
from winter back to vernal places,
when wind destroys the cold white laces
and more are made of different thread.

It's April. Sun spilled milk. We'll see
a christening. It's been expected.
The rosemary, have it selected,
tell me where you will wait for me.

And in the arcades near the Tyne
to her own hand my hand is cleaving,
it slipped out of her glove so fine.

Listening to the chimes which fade
I'd wait there like a stick and shade,
till the locked gates at last would swing in.