Hachenburg, Hanuš: Terezín

Ta troška špíny v špinavých zdech

a kolem ta trocha drátu

a 30 000, kteří spí.

Kteří se jednou probudí

a kteří jednou uvidí

rozlitu svoji vlastní krev.

Byl jsem kdys dítětem - před dvěma lety

To mládí toužilo pro jiné světy.

Nejsem již dítětem – viděl jsem nach,

teď jsem již dospělým, poznal jsem strach,

krvavé slovo a zabitý den.

To již je jiné než bubáci jen!

Avšak já věřím, že dneska jen spím,

se svým že dětstvím se navrátím,

s tím dětstvím tam jak s planou růží,

jak se zvonem, který ze sna ruší,

jak s matkou, která vadné dítě

miluje nejvíc ženstvím zpitě.

Jak hrozné mládí, které pase

po nepříteli, po provaze,

jak hrozné mládí, jež v svůj klín

si řekne: ten dobrým, ten zas zlým.

Tam v dáli kdes spí dětství sladce,

v cestičkách tam ve Stromovce,

tam nad tím domem, kdes se sklání

kde zbylo pro mne pohrdání,

tam kdesi v zahradách a v květu,

kde z matky jsem se zrodil k světu

- abych plakal.

V plameni svíčky na pelesti spím

a jednou snad již pochopím,

že byl jsem hrozně malý tvor,

zrovna tak malý, jak ten chór

těch 30 000, jichž život spí,

tam v Stromovce se probudí,

otevře jednou oči své,

a poněvadž mnoho prohlédne,

tak usne zas…