Bezruč, Petr: Ostrava

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem

sto roků kopal jsem uhlí,

za sto let v rameni bezmasém

svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,

rubíny ze rtů mi uhly,

ze vlasů, z vousů a z obočí

visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru si do práce,

z roboty jdu na robotu,

při Dunaji strmí paláce,

z krve mé a z mého potu.

Sto roků v kopalně mlčel jsem,

kdo mi těch sto roků vrátí?

Když jsem jim pohrozil kladivem,

kdekdo se začal mi smáti.

Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,

pro pány dřel se jak prve -

máchl jsem kladivem - teklo to v ráz

na Polské Ostravě krve!

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,

nech je vám Petr neb Pavel,

mějž prs kryt krunýřem ocelovým,

tisícům k útoku zavel,

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,

hlubokých páni vy dolů,

přijde den, z dolů jde plamen a dým,

přijde den, zúčtujem spolu!