Žáček, Jiří: Szerencsés ember (Šťastný člověk in Hungarian)

Mám štěstí,
že jsem se nenarodil v Hirošimě,
nýbrž v Chomutově.

Mám štěstí,
že jsem nechodil do školy v Bronxu,
nýbrž ve Strakonicích.

Mám štěstí,
že jsem vojnu neodsloužil v Čečensku,
nýbrž v Kostelci nad Labem.

Mám štěstí,
že moje děti nepřišly na svět v Černobylu,
nýbrž ve Vlašimi.

Mám štěstí,
že náš dům nestojí ve Srebrenici,
nýbrž v Praze.

Mám štěstí,
že v září 2005 jsem nepobýval v New Orleansu,
nýbrž ve Frýdlantu v Čechách.

Jak strašně důležité
je slovo nýbrž!

Szerencsémre,
nem születtem Hirosimában,
hanem Chomutovban.

Szerencsémre,
iskoláim nem Bronxban jártam,
hanem Strakonicén.

Szerencsémre,
nem szolgálatam Csecsenföldön,
hanem Kostelec nad Labemben.

Szerencsémre,
gyermekeim nem születtek Csernobilben,
hanem Vlašimban.

Szerencsémre,
házunk nem áll Srebrenicában,
hanem Prágában.

Szerencsémre,
2005 szeptemberében nem voltam New Orleansban,
hanem Frýdlantban, Csehországban.

Hanem. Egy aprócska szó,
de jelentősége nagy!