This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Auředníček, Otakar : A modern költők (Moderní básníci in Hungarian)

Portre of Auředníček, Otakar

Moderní básníci (Czech)

Kdy korouhvičky zrezavělé
na hřebenech střech chřestějí,
já myslím na vás noci celé
a sny mé o vás blouznějí.

Ó moderní vy šílencové,
jichž duch na jedy bohatý
vždy chrlí písně divné, nové,
jež jsou jak ďábla sonáty!

Vy, démona již máte tóny
a zas pel křídel andělských,
v jichž písních znějí staré zvony
a blasphemií trpký smích,

jimž oči koček duši spletly
a luny vysál mrazný lesk,
vy blíny, jež jste náhle zkvetly
kdes na okraji pustých stezk,

vy, hašišem již spíjíte se,
lkáte při hudbě Chopina,
jichž písní posměch v tmách se třese
jak pekla temná ozvěna,

jichž noční divé evokace
jsou plny zjevů umrlých,
a vaše sny a vaše práce
v tmách zmizí zase předčasných,

jichž myšlének loď v Sibiř plove,
když ztratili jste kormidla, –
já zřím vás v noci prosincové
jak bledá, hrozná strašidla!...

Vy, jichž tvář histerická hoří,
jimž v očích ztrnulý plá lesk,
jak náměsíčným, jichž zjev noří
se podél domů arabesk...

Vy zjevy nocí mých, ó rcete,
je pravdou vašich básní jed,
že srdce žen a vše je kleté,
že bůh i nebes trůn je klet?...

Jste šílenci neb démonové,
jste meteory, hvězdná změť,
či antikrista předchůdcové?
Jen hrob dá na to odpověď...



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE BTK Szláv Fililógia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája II. 19. századi költők

A modern költők (Hungarian)

Ha szélkakasok nyikorognak
a háztetők bús ormain,
csak tiköröttetek forognak
és álmodoznak álmaim.

Ó ti, ti modern tébolyultak,
kiknek méregdús szelleme
új, vad verseket fújva fújtat!
Ördögszonáta kellene?

Ti, kiknek démoné a hangja
de angyalszárnyé hímpora,
dalotok romtorony harangja
és fogfájós blaszfémia,

mit laknak macskaszemü rémek
s rá szederjes hold fénye fagy;
ti útszélen kinőtt beléndek,
ti békakórus vagy varangy,

ti hasisszívók nemzedéke,
Chopin-zenére zokogók,
költészetetek árnyak éke,
benne pokolvisszhang kopog

vad éjszakákat felidézve.
Csupa homály és temető
az álmodásotok egésze,
s majdan homályba merülő.

Szibériába jut hajótok,
mert a kormány nincs tartva jól. –
Látom, téli éjben bolyongtok,
ti halott kísértethajó!...

Ti, hisztérikus arcú gárda,
szemetekből fény veszve ki,
mint holdkórosnak, aki járja
háztetők arabeszkjeit.

Ó, éjszakáim víziói,
mondjátok: mérgetek igaz,
s a szív az átok s nem valódi,
és Isten trónusa is az?

Őrültek vagytok? démonok?
Vagy meteorok roncsai?
Vagy az antikrisztust hozók?
A sír fogja megmondani...



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE BTK Szláv Fililógia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája II. 19. századi költők

minimap