This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: A halál tekintete (Pohled smrti in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Pohled smrti (Czech)

U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,
pohled můj zhasínal před vítězným pohledem tvým.

V mém slabosť a touha, smích ocele blyštící v tvém,
a v jeho zrcadle myšlénku vlastní uviděl jsem.

Šla bledá a zmatená v dálku zavátých, neznámých Měst
do šera a polárních nocí němou únavou cest.

Úzkosť nejistoty tuhla jí v tvář a věčných prostorů chlad
na zmučené údy spínal jí, umdlené, kovový šat.

V záhyby mizících tvarů mlhami ze zraků tvých,
jak z květu mystického stromu střásal se přívalem sníh,

a houstl a temněl, zář do sebe vpíjel a šlehal a vál,
na ranách mé myšlénky jak v narudlých plamenech tál.

U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,
pohled můj zhasínal před utkvělým pohledem tvým.

Jak somnambul svedený z lože, bledý, spoután a něm
pod hypnosou Nepoznaného jdu se svým snem

a přede mnou chví se, v umdlených rukou mých dní,
zraky tvými rozžatá světla pohřebních pochodní.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttps://cs.wikisource.org/wiki/Tajemn %C3%A9_d%C3%A1lky/Pohled_smrti

A halál tekintete (Hungarian)

Ágyfejnél tekintetem, és sejtelemalkonyokon,
győzelmes tekintetedtől sokszor húnyt ki, tudom.

Gyengeség s vágy az enyémben, tiédben villogó                                                                                 vasmosolyod,
s tükrében megpillantottam a bennem lett gondolatot.

Ment befújt, nemismert Városok távolába félve, kuszán,
sarki éjekbe, homályba, utak néma lankadatán.

A kétség szorongása sápadt arcára s az örök terek fagya
kalapált fémruhát gyötrött, elernyedt tagjaira.

Szemedből szétfoszló formák redőibe ködgomolyok,
mint misztikus fa virágából hó zuhogott,

és sötétült, sűrűdt, a ragyogást beitta fergetege,
mint vöröslő lángokba olvadt gondolatom sebeibe.

Ágyfejnél tekintetem, és sejtelem-alkonyokon,
rámmeredt tekintetedtől sokszor húnyt ki, tudom.

Sápadtan, némán, gúzsbakötötten mint holdkórosok
az Ismeretlennek hypnózisában álmommal futva futok,

és reszket előttem, napjaim elernyedt kezeiben,
szemed gyújtotta temetési fáklyáknak fénye fenn.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiaqdó
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)102
Publication date

minimap