Bezruč, Petr: Já III
Já III (Czech)Já prvý jsem z toho od Těšína lidu, bard prvý z Beskyd, co promluvil. Jdou za cizím pluhem, jdou rabové dolů, mléko a voda jim utíká z žil. Má každý z nich na nebi jednoho Boha, druhého většího na zemi. Daň tomu, co hore je, v kostele platí, druhému krví a dlaněmi.
Ten, který je nahoře, k žití dá chleba, motýlu květ dal a srnce dal háj; tobě, co’s vyrostl v beskydských horách, tobě dal pod Lysou ten širý kraj. On dal ti ty hory a dal ti ty lesy, vůni, již z hájů van rozstele; ten druhý ti vzal všecko jediným rázem, běž a plač k tomu tam v kostele.
Můj synečku z Beskyd, ctíš Boha i vrchnost, dobré to ponese ovoce. Z tvých lesů tě honí ven andělé strážní, ty se jim kloníš tak hluboce! „Ty zloději z Krásné! Je tvoje to dřevo? Padni a zem polib v pokoře! A ven z panských lesů a hore do Frydku!“ Co tomu říkáš, Ty nahoře?
A škaredá řeč tvoje uráží vrchnost, ty strážné anděly uráží. Zahoď ji, lépe se povede tobě, tvůj synek teprv to uváží. Tak děje se. Pán chce. Noc táhne nad mým lidem: zahynem, nežli se rozední. V té noci já modlil se k démonu Pomsty, prvý bard z Beskyd a poslední.
|