This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Erben, Karel Jaromír: A déliboszorkány (Polednice in Hungarian)

Portre of Erben, Karel Jaromír

Polednice (Czech)

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! hle husar a kočárek -
hrej si! - tu máš kohouta!" -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku –
„I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe nezvedníku,
Polednici zavolám.

Pojď si proň, ty Polednice,
Pojď, vem si ho zlostníka!“ –
A hle, tu kdos u světnice
Dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
Pod plachetkou osoba;
O berličce, hnáty křivé,
Hlas – vichřice podoba.

„„Dej sem dítě!““ – „Kriste pane!
Odpusť hříchy hříšnici!“
Div že smrt ji neovane,
Ejhle tuť – Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
Matka hrůzou sotva dýše,
Dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží –
Běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
Blíž – a již je v zápětí.

Již ztahuje po něm ruku –
Matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
Klesá smvslů zbavena.

Tu slyš: jedna – druhá – třetí –
Poledne zvon udeří;
Klika cvakla, dvéře letí –
Táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
K ňadrám dítě přimknuté:
Matku zkřísil ještě s těží,
A však dítě – zalknuté.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája

A déliboszorkány (Hungarian)

Kályhasutban gyermekecske
Fültépően visitott.
„Adta kölyke, rusnya, beste,
Szád bezárni nem tudod?

Délre jár, az idő szalad,
Robotjából jön apád,
Nekem itt az ebéd alatt
Kell a tűzre rakni fát.

Ott a kocsid, ott a labda,
Nesze ostor, facsiga.” –
Csiga, ostor odacsapva,
Repülnek a kocsiba.

Nem csillapul a hangorkán –
„Kánya csípjen, hát mi kell?
Hogy az a déli boszorkány
Akárhová vinne el!

Gyere, gyere, Déli Bába,
Vidd el ezt a csúf babát!”
S íme kulcs fordul a zárba’,
Látogatják a szobát!

Sötét arcú szerzet tör be,
Ősz fejet kendő takar;
Bot kezében, lába görbe,
Hangja – mint a szélvihar.

„„A gyereket! Ide vele!””
„Nagy ég! Bocsásd bűnömet!”
Megérinté halál szele:
Itt a Déli Szörnyeteg!

Suhan, siklik a boszorka,
Mint egy árny, a sut felé.
Elszorul az anya torka,
Ölbe kapja gyermekét.

Magához szorítja gyorsan,
Szegény gyermek, jaj neked!
A boszorkány egyre jobban,
Egyre inkább közeleg.

Nyúl már amaz, nyúl utána,
Szorítja ez görcsösen:
„Krisztus Urunk, ments meg máma!”,
S összerogy élettelen.

Ám e percben: Bimbam bimbam!
Ajtón felpattan a zár,
Zúg a harang, dél van, itt van,
Küszöbön a gazda áll.

Gyermekére rákulcsolva
Merev, ájult vaskarok.
Asszonyát még fellocsolta,
De a gyermek már – halott.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája
Publication date

minimap