Erben, Karel Jaromír: A fűzfa (Vrba in Hungarian)
Vrba (Czech)Ráno sedá ke snídani, "Paní moje, paní milá, vždycky upřímná jsi byla - Dvě léta jsme spolu nyní - Večer lehneš zdráva, svěží, Ani ruchu, ani sluchu, Studené jest to tvé tělo, Aniž to maličké dítě, Paní moje, paní zlatá, Jestli nemoc ta závada Pakli v býlí není síly, Mocné slovo mračna, Mocné slovo ohni káže, Jasnou hvězdu strhne z nebe: "Ó pane můj, milý pane, Co souzeno při zrození, Co sudice komu káže, Ač co mrtvé mi je spáti, Ráno zdráva vstáti mohu: Darmo, paní, jsou tvá slova, Sedí babka při ohnisku, dvanáct misek v jedné řadě. "Slyšíš, matko, ty Víš mnoho: víš, kde se čí nemoc rodí, Pověz ty mi zjevně nyní, Večer lehne zdráva, svěží, ani ruchu, ani sluchu, Studené jest její tělo, "Kterak nemá mrtva býti, Ve dne s tebou živa v domě, Jdi k potoku pod oborou, žluté proutí roste na ní: "Nechtěl jsem já paní míti, paní má ať se mnou žije Vzal sekeru na ramena, padla těžce do potoka, zašuměla, zavzdychala, jak by matka umírajíc, "Jaký shon to k mému domu? "Umřela tvá paní milá, zdráva chodíc při své práci, zavzdychala umírajíc, a z děťátka v tuž hodinu Ó ty vrbo, vrbo bílá, Vzalas mi půl živobytí: "Dej mne z vody vytáhnouti, dej prkének nařezati, na kolébku vlož děťátko, Když se bude kolébati, Proutí zasaď podle vody, Až doroste hoch maličký, na píšťalku bude pěti -
|
A fűzfa (Hungarian)Reggelihez ül a gazda, "Édes kedves feleségem, Őszinte voltál te régen – Két éve, hogy veled vagyok, Édes kedves feleségem, Épen fekszel ágyba este, Se moccanat, se lélekzet, Tested olyannyira kihűl, Gyermeked sír keservessen, Feleségem, én aranyom, Ha erőt vett rajtad a kór, Gyógyfű éppen elég akad, Nem segíthet a fű rajta? Varázsige eget renget, Varázsige tüzet szüntet, Ég csillagát is lebírja, "Kedves uram, én hitvesem, Mindünk sorsa meg van írva, Ha mit a sors ránk kiszabott, Élettelen bár a testem, Mindig Isten tart kezében, Aludnom élettelen kell: Reggel felkelhetek élve; Asszony, nyelved sose fáraszd, Tűznél ülő öreg bába Tizenkét tálakba méri, "Hallod-e, te bölcs anyóka: Te tudod, kór kiben fogan, Fedd fel nekem, fedd fel nyomban, Épen fekszik ágyba este, Se moccanat, se lélekzet, A teste oly igen kihűl, "Egész halott hogy' ne lenne? Nappal élő, veled van itt, Eredj, eredj a patakhoz, Azon nő egy sárga vessző: "Én nem azért házasodtam, Feleségem velem éljen, Szekercét fogott a fára, A patakba belezuhant, Felzúgott, jaj, felsóhajtva, Haló anyja csöpp gyermeknek, "Mért futnak házamhoz, miért? "Meghalt a te felséged, Épségben ment a munkába, Felsóhajtott haldokolva, "Mit tettem, én szerencsétlen! Gyermekem meggondolatlan Hej, te fűzfa, hej, te fehér, Elvetted fél életemet, "A víz alól húzassál ki, Énbelőlem deszkát vágass, Gyermekemet fektesd abba, Mikor a bölcső ringatja, Vesszőm ültesd vízpartjára, Kicsi fiam, nagyra nőve, Fűzfasípján fog zenélni,
|