This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Hus, Jan: Vĕrným Čechům

Portre of Hus, Jan

Vĕrným Čechům (Czech)

(V Kostnici 26. června 1415)

Mistr Jan Hus, v náději sluha boží, věrným všěm Čechóm jenž boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby u milosti boží přěbývali, v ní dokonali a s bohem na věky přěbývali.
Věrní a v bohu milí! Ještě mi jest to v mysl padlo, aby znamenali, kterak bor pyšný, lakomý a všie ohavnosti plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl, a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl, neb v sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Hispáni, Němci a jiní jiných jazykóv, jedné ač by jim co rozuměl biskup Jan litomyský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú i vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy božie i našie země České, již já mám v náději boží za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu božiemu a k obyčejóm. Ó, byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sborem najsvětějším a že nemóž poblúditi, jistě spatřili by ohavnost převelikú, o níž sem slyšal obecné od Švábóv, že Konstancie neb Kostnice, jich město, za třidceti let nezbude hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě. A řkú viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem a plvali sú druzí vidúce ohavné věci. A já vám pravi, že když jsem stál před tiem sborem prvý den, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem hlasitě, kdy jsú všickni mlčeli, takto: „Mněl sem, by většie poctivost, dobrota a lepší řád byl v tom sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: „Kterak mluvíš? Na hradě jsi pokornějie mluvil.“ A já jsem odpověděl řka: „Neb na hradě nižádný proti mně nekřičel, ale tuto všichni křičie.“ A poňavadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrni a v bohu milí křesťané, nedajte sebe uhroziti jich vynesením, jenž, ufám bohu, jim neprospěje. Qniť sě rozletie jako motýli a jich ustavenie stane jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, ale nemohli sú božie pomoci ve mně přěmoci. Písmem jsú proti mně nechtěli jíti, jakož jsú slyšeli páni milostiví, jenž sú stáli statečnĕ podlé pravdy, váživše sě všie hanby, Čechové, Moravěné i Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb ti sú stáli, jež jest král Zigmund sám vpustil v sbor, a slyšěli sú, že když sem řekl: „Žádám naučenie, psal-li sem co zle, chci býti naučen,“ tehdy kardinál najvyšší řekl jest: „Poňavadž chceš býti naučen, toť naučenie: Máš odvolati, jakož padesát mistróv svatého písma nalezlo.“ Aj, kraššie naučenie! Tak by svatá Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery pána Jezukrista proto, že padesát mistróv proti ní stálo aneb bylo. Ale stála jest, drahá dievka, až do smrti a mistry jest ku pánu bohu přivedla, jichž já hřiešný nemohu přivésti.
Totoť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným písmem ani kterými dóvody mne nepřěmohli, než lstí mne hledali a hrózami, aby mě navedli k odvolání a k odpřisahání. Ale milostivý pán bóh, jehož jsem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a ufám bude do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti.
Psán list u středu po svátém Jánu Křtiteli v žaláři v okovách v čekání smrti, avšak pro tajemstvie božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední, neb ještě bóh všemohúcí móž mě zprostiti.



PublisherVýbor z české literatury doby husitské I., p. 1963, 196-197., ČSAV, Praha

minimap