This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Kratochvil, Jiří: Éjszakai tangó avagy Egy századvégi nyár regénye (Noční tango aneb román jednoho léta z konce století in Hungarian)

Portre of Kratochvil, Jiří

Noční tango aneb román jednoho léta z konce století (Czech)


Celou noc se mi nedařilo spát, přestože jsem se úporně snažil. Anebo nejspíš právě proto. Byl jsem zajatcem parádní ztuhlosti, kterou tentokrát nerozpustila ani tableta rohypnolu. Ano, tak je to, v poslední době pojídám prášky jak mravenečník mravence. Ale pak jsem už vklouzl k Zlatovlásce do pokoje.
Jako vždycky spala pokojným a hlubokým spánkem. Věděl jsem, že i kdybych rozsvítil všecka světla, co jich v domě je, a sklonil se až k jejímu dechu jak k chvějícímu se rozkvetlému keři, ani v nejmenším by ji to nevyrušilo. Planeta jejích snů byla ode mě oddělena neprostupnou atmosférou, bezpečnostním obalem, který nepropustil nic a v němž shořelo vše nežádoucí a dotěrné, co by mohlo rušit její spánek. Přesto jsem se neodvážil přiblížit a stál jsem pokorně jenom pár kroků za prahem. Pak jsem uslyšel za sebou pohyb.
Utrápíte se, můj pane.
Škubl jsem sebou vztekle: Buď tak laskav a nešpehuj mě! A nedohodli jsme se tak náhodou, že mi nebudeš říkat „můj pane“?
Ale přitom jsem moc dobře věděl, že ani s jedním, ani s druhým moc nenadělám. Hobit Miloš byl noční tvor, celou noc se mi potloukal po bytě, zvědavost byla jeho přirozeností a oslovení můj pane si osvojil náruživou četbou klasiků.
(Byla rozkoš dívat se, jak čte kupříkladu Fieldingova Toma Jonese: stál přitom rozkročený na obrovském rozevřeném svazku a na pohybu celého těla bylo znát, jak sleduje řádky, a když navíc děj prožíval, zmítal se a vibroval. A když už jsme v té závorce, tak toho myslím taky využiju k tomu, abych zcela jasně pověděl, že Miloš ovšem nebyl žádný skutečný hobit. A dokonce nebyl ani Miloš. Do kategorie hobitů jsem ho zařadil z úcty a obdivu k profesoru Tolkienovi. A Milošem jsem ho pojmenoval, protože se mi fantasticky líbila ta kombinace exotičnosti a familiárnosti: hobit Miloš! Ale předchozí vlastník mu například říkal velice sprostým slovem. Až nadejde čas, bude tady možná, nic neslibuju, vysloveno. V této chvíli stačí vědět, že Miloš byl v podstatě mnohem menší než jakýkoliv hobit a vypadal spíš jako exulant z Liliputu. Upřesním to. Jestliže profesor Tolkien praví o hobitech, že jejich výška se pohybuje od dvou do čtyř stop, plyne z toho, že takový pěkný hobití macek dorůstal až sto čtyřiceti centimetrů, kdežto můj hobit Miloš měl bídných třicet. Tolik na objasněnou.)
Uchýlili jsme se s Milošem ke mně do pokoje, kde mám zároveň psací stůl, knihovnu, ledničku i postel. Ale také hluboko pod postelí zasunutý nočník, ten truchlivý nástroj mého ponížení. A přiznám se, že ke koupi nočníku jsem se dlouho odhodlával. A po celý ten čas jsem čtyřikrát až pětkrát za noc putoval z postele přes celý byt a po schodech do přízemí, kde mám koupelnu a WC. Žádné léky na mé prostatické potíže nezabíraly. Existovalo samozřejmě prostinké a radikální řešení, jenže by mě nejspíš připravilo i o ten ochablý zbytek potence, nemluvě o tom, že takovou operaci bych před Zlatovláskou neutajil, zatímco potíže se mi pořád ještě dařilo tutlat, přes den se takřka neprojevovaly a o mém nočním putování neměla Zlatovláska tuchy, ponořena do svého spánku jako batyskaf do Pacifiku.
Ale když jsem se konečně rozhodl, neměl jsem ponětí, kde se vlastně nočníky kupují, ale zato jsem si byl zcela jistý tím, že prodavačky okamžitě poznají, proč si ho kupuju. A pak vše vyřešila náhoda. Narazil jsem totiž ve starožitnictví na zlatými nitkami obetkaný rokokový nočňoch, do něhož si nejspíš ulevovaly dvě generace aristokratických prcek, a dostalo se mi tak příležitosti vydávat se za fanatického sběratele historických kuriozit. Ale každá sranda něco stojí. Vyzvedl jsem tedy ze svého konta opravdu nestydatou částku, ale když jsem pak nočník, na němž byl už zpola smazaný erb jakéhosi rodu, ale zato stále ještě jásavě čitelní andělíčci pomočníčci, andělíčci prďoši, co s nafouklými tvářičkami a vyšpulenými rtíky tlačili a tlačili a tlačili, když jsem pak nočník zacvakal u pokladny, prodavačka mi ho zabalila a s okouzlujícím úsměvem podala přes pult: Ať se vám na něm, pane, moc hezky hačá!


PublisherNakladatelství Petrov, Brno
Source of the quotationJiří Kratochvil :Noční tango aneb román jednoho léta z konce století, p. 78-80.

Éjszakai tangó avagy Egy századvégi nyár regénye (Hungarian)


Egész éjjel képtelen voltam aludni, pedig nagyon igyekeztem. De talán épp ezért nem tudtam. Hihetetlen feszültség tartott fogva, és még a Rohypnol sem tudott kiszabadítani. Igen, ez a helyzet, az utóbbi időben úgy nyelem a gyógyszert, mint hangyászsün a hangyát. De aztán becsusszantam Aranyhajú szobájába.
Mint mindig, most is nyugodtan és mélyen aludt. Tudtam, hogy ha felgyújtanám a ház összes fényét, és lehajolnék a leheletéhez, mint egy reszkető kivirágzott bokorhoz, egy cseppet sem zavarná. Álmai bolygóját áthatolhatatlan légkör, biztonsági burok óvta, amely semmit nem engedett át, és amelyben elporlott minden, ami nemkívánatos, idegen elemként megzavarhatta volna az álmát. Ennek ellenére nem mertem közel menni hozzá, és alázatosan pár lépéssel a küszöb mögött álltam. Aztán mozgást hallottam a hátam mögött.
Elemészti magát, gazdám.
Dühösen összerázkódtam: Megkérnélek, hogy ne szimatolj utánam! És nem abban állapodtunk meg, hogy nem fogsz „gazdám”-nak szólítani?
Közben azonban nagyon jól tudtam, hogy hasztalan említem mindkét dolgot. Miloš babó éjszakai teremtmény volt, egész éjjel ott kóválygott a lakásban, a kíváncsiság a vérében volt, és a „gazdám” megszólítást a klasszikus irodalomból vette, amelynek szenvedélyes olvasója volt.
(Gyönyörűség volt nézni, hogyan olvassa például Fielding Tom Jones-át: terpeszben állt a hatalmas szétnyitott köteten, és egész teste mozgásán látni lehetett, hogyan halad előre a szövegben, és amikor bele is élte magát a cselekménybe, vonaglott és vibrált. És ha már a zárójelben vagyunk, akkor, azt hiszem, megragadom a lehetőséget, hogy kerek perec megmondjam, Miloš egyáltalán nem volt igazi babó. És még csak Miloš sem volt. A babók fajtájába a Tolkien professzor iránt érzett tiszteletből és csodálatból soroltam be. Milošnak pedig azén neveztem el, mert gyönyörködtetett az egzotikumnak és a hétköznapiságnak ez a fantasztikus keveréke: Miloš babó! De az előző gazdája például nagyon durva névvel illette. Ha eljön az ideje, talán - nem ígérek semmit - elárulom. Pillanatnyilag elég annyit tudni, hogy Miloš alapjában véve sokkal kisebb volt, mint bármelyik babó, és inkább liliputi menekültnek nézett ki. Ezt megmagyarázom. Ha Tolkien professzor úgy jellemzi a babókat, hogy magasságuk két és négy láb között mozog, ebből az következik, hogy egy ilyen derék babómackó a száznegyven centit is elérhette, míg az én Miloš babóm nem volt magasabb nyomorúságos harminc centinél. Ennyit felvilágosításképpen.)
Behúzódtunk Milošsal a szobámba; itt van az íróasztalom, a könyvtáram, a hűtőszekrényem és az ágyam. És mélyen az ágy alá dugva az éjjeliedényem is, megaláztatásom szomorú eszköze. Bevallom, sokáig gyűjtöttem a bátorságot az éjjeliedény megvásárlásához. És ez alatt az idő alatt éjszakánként négyszer-ötször is végigbotorkáltam az ágyamtól a lakáson át le a földszintre, ahol a fürdőszoba és a vécé van. Prosztatabántalmaimon semmilyen gyógyszer nem enyhített. Természetesen létezett a pofonegyszerű és radikális megoldás, csak arra feltehetőleg potenciám petyhüdt maradéka is ráment volna, arról nem is beszélve, hogy egy ilyen műtétet nem tudtam volna eltitkolni Aranyhajú előtt, míg a bántalmakat eddig sikerült lepleznem, mivel napközben gyakorlatilag nem jelentkeztek, éjszakai vándorlásaimról pedig Aranyhajúnak sejtelme sem volt, elmerült az álmában, mint mélytengeri búvárgömb a Csendes-óceánban.
Amikor végre elhatároztam magam, fogalmam sem volt, hol lehet éjjeliedényt kapni, viszont száz százalékig biztos voltam benne, hogy az eladónők rögtön tudni fogják, miért veszem. Aztán a véletlen mindent megoldott. Egy régiségkereskedésben ugyanis rábukkantam egy aranyszálakkal körbefuttatott rokokó bilire, amelybe valószínűleg kétnemzedéknyi arisztokrata poronty ürített, így lehetőségem nyílt rá, hagy történelmi kuriózumok fanatikus gyűjtőjének adjam ki magam. De minden mulatságnak ára van. Szemtelenül nagy összeget kellett kivennem a számlámról, de amikor aztán a pénztárnál megkocogtattam az éjjeliedényt, amelyen félig már elmosódott valamilyen nemzetség címere, ám még mindig tisztán kivehetők voltak a pipiskedő-pisiskedő angyalkák, akik felfújt pofazacskóval és csücsörítve csak nyomtak, nyomtak és nyomtak, az eladónő becsomagolta a bilit, és tüneményes mosollyal átadta a pult fölött: Jó csücsülést kívánok rajta, uram!


PublisherEurópa Könyvkiadó, Budapest
Source of the quotationJiří Kratochvil : Éjszakai tangó avagy Egy századvégi nyár regénye, p. 98-101.

minimap