Věnec sonetů XIII (Czech)
To, co na srdci leželo mi, když hanba, zvyklá na veteš, strojila se jak krásná lež a chtěla mluvit o svědomí.
Když sesouval se svět a závrať vedla nás téměř nad propast, když bylo pro smích slovo vlast a kořist dělala si chamraď.
Když dobře utažený řemen svazoval davy lidských těl, by nesly větší tíhu břemen,
i když jsem mluvil k okenicím zavřeným, slepým, neslyšícím, já pro vás přece zpívat chtěl. Uploaded by | Répás Norbert |
Publisher | Viněta Miloslav Troup, sazba a tisk Jaroslav Picka (samizdatové vydání) |
Source of the quotation | Praha a věnec sonetů. Básně z let 1945 - 1949. Sbírka Monumenta genii bohemici, sv. 4. |
Publication date | 1956 |
|
|
A Wreath of Sonnets XIII (English)
Of all my hopes and heart's desires when Shame equipped to steal and pry disguised herself as splendid Lie, in pretty mendacious attires.
The world was falling, and vertigo led us up to a precipice, and rabble tore land, piece by piece, mocked by each little sordid ego.
When a strong belt was tightened fast around the crowds of men -- a sling to withstand burdens, help to last,
then to the windows I was talking, blind, deaf and silent, hostile, balking. It was for you I wished to sing.
Uploaded by | Répás Norbert |
Publisher | Toronto : Larkwood Books Sixty-Eight (first published March 1952), ISBN: 0-88781-189-2 |
Source of the quotation | A Wreath of Sonnets: Věnec sonetů |
Publication date | 1987 |
|
|