This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Skácel, Jan: Kindheit (Dětství in German)

Portre of Skácel, Jan

Dětství (Czech)

Brána podepřená*

Zlatými meči

A kdo do ní vejde

 

Navečer maminky nám umývaly nohy,

dnes bych tu vodu pil.

A jak jsme usedavě spali.

 

Byl dřevokocúr místo veverky

a rybka

utonulá v zhlani.

 

Stříbrné neděle a tmavohnědé pátky;

uprostřed týdne lehávala středa

a úterý se téměř nekonalo.

 

Jedenkrát do roka se někdo oběsil,

lidé šli za rakví

a bez ní vraceli se zpátky.

 

Někdy se lesy daly na pochod,

zůstaly mýtiny

a k smrti vylekané laně.

 

A toho zlého jsme se bávali.

Dny byly z rybízu

a noci zkokrhané.

 

Puškvorec voněl jako jedy králů,

předkové hnili

v líbezné rodné zemi

 

a ve vyhaslých kamnech bydlel strach.

A ten je pořád,

pořád k nalezení.

 

Okolo chodil pešek

A kdo byl hloupý

Tak se nepodíval.

 

 

*Původní dětské básnička:

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená,

kdo do ní vejde, tomu hlava sejde,

ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.



Uploaded byP. T.
Source of the quotationhttp://richter.wgz.cz

Kindheit (German)

Verstrebt das Tor

Mit Klingen aus Gold

Und wer eintritt

 

Die Mütter wuschen uns zum Abend die Füße,

heute würde ich dies Wasser trinken.

Und wie ergreifend wir schliefen.

 

Einen Kater aus Holz gab's statt des Eichhörnchens,

und das Fischlein

ertrank im Gelüg.

 

Silberne Feiertage, die Freitage dunkelbraun.

Inmitten der Woche lag Mittwoch,

und Dienstag kam fast gar nicht vor.

 

Einmal jährlich erhängte sich einer,

Leute schritten hinter seinem Sarg

und kehrten ohne ihn zurück.

 

Bisweilen setzten sich die Wälder in Marsch,

es blieben nur Blößen

und Hirschkühe, zu Tode erschreckt.

 

Und das Böse machte uns angst.

Die Tage waren aus Johannisbeeren,

die Nächte von Gekräh erfüllt.

 

Die Magenwurz roch nach den Giften der Könige,

die Vorfahren verfaulten

in liebreicher Heimat.

 

Und in ausgebrannten Öfen hauste Furcht.

Und die bleibt immerdar,

immer da.

 

Ein Plumpsack ging um

War wer zu dumm

Schaut' er nicht hin



Uploaded byP. T.
Source of the quotationhttp://www.uni-pur.de

minimap