Shakespeare, William: LXXV. Sonet (LXXV. Sonnet in Czech)

So are you to my thoughts as food to life,
Or as sweet-season'd showers are to the ground;
And for the peace of you I hold such strife
As 'twixt a miser and his wealth is found.

Now proud as an enjoyer, and anon
Doubting the filching age will steal his treasure;
Now counting best to be with you alone,
Then better'd that the world may see my pleasure:

Sometime all full with feasting on your sight,
And by and by clean starved for a look;
Possessing or pursuing no delight
Save what is had, or must from you be took.

   Thus do I pine and surfeit day by day,
   Or gluttoning on all, or all away.

Jste, pro mou mysl, jako živina
pro život, sladký déšť, co vlaží zem;
po ždibci z vás, má píle, živena
skrblíka vztahem k jeho cennostem.

Tu šťastně kochá se, a poté zas
váhá, zda čas mu poklad ukradne,
já vás chci skrýt, pak světu napospas,
na obdiv stavět štěstí, příkladné.

Někdy jsem syt z hostiny vašich vnad,
po čase, hlad mě trápí, jen vás zřít,
chuť mám, či stíhám pouze holdovat
vám, či všemu co z vás lze jen vzít.

    Takto se soužím denně, přejídám,
    obžerstvím, nouzí, dál se zajídám.