Shakespeare, William: VIII. Sonet (VIII. Sonnet in Czech)

Music to hear, why hear'st thou music sadly?
Sweets with sweets war not, joy delights in joy:
Why lov'st thou that which thou receiv'st not gladly,
Or else receiv'st with pleasure thine annoy?

If the true concord of well-tuned sounds,
By unions married, do offend thine ear,
They do but sweetly chide thee, who confounds
In singleness the parts that thou shouldst bear.

Mark how one string, sweet husband to another,
Strikes each in each by mutual ordering;
Resembling sire and child and happy mother,
Who, all in one, one pleasing note do sing:

   Whose speechless song being many, seeming one,
   Sings this to thee: 'Thou single wilt prove none.'

Naposlech hudba, proč má tě posmutnit,
med k medu sladký, blaho k blahu je:
Proč miluješ, co nechceš připustit,
s radostí přijmeš, co jen sužuje?

Když věrný souzvuk, tónů sladěných,
sezdaných, skřípavý se tobě zdá,
věz, že jen sladce kárají tvůj hřích,
hrát sólo, kde víc partů snést se má:

Slyš, jedna struna s druhou, v manželství,
rozezní druhou, řádem společným;
jak otce, děcka, matky radosti,
v souladu vzájemném zní, tónem svým.

    Beze slov, mnozí, stojí za notou,
    že jednotlivost tvá je prázdnotou.