Shakespeare, William: XXIV. Sonet (XXIV. Sonnet in Czech)

Mine eye hath play'd the painter and hath steeld, 
Thy beauties forme in table of my heart,
My body is the frame wherein ti's held,
And perspectiue it is best Painters art.

For through the Painter must you see his skill, 
To finde where your true Image pictur'd lies, 
Which in my bosomes shop is hanging stil, 
That hath his windowes glazed with thine eyes:

Now see what good-turner eyes for eies haue done, 
Mine eyes haue drawne thy shape, and thine for me 
Are windowes to my brest, where-through the Sun 
Delights to peepe, to gaze therein on thee

   Yet eyes this cunning want to grace their art 
   They draw but what they see, know not the hart.

Můj zor, jak hravý malíř, kradmo vryl
tvých tvarů vzor, na desku srdeční,
mé tělo rám je, který upevnil
perspektivu, jíž Malíř zvýteční.

Skrze zor Malířův tak, dovedný,
lze nalézt ryzí Podobiznu svou,
vísí v mé hrudní síni výstavní,
síň za okna má lesk tvých očí dvou:

Hleď dobře, oči očím oplácí,
můj formu tvou, tvůj průzor, osvit, zář,
okna v mou duši, Slunce svítící
radostně slídí jimi, na tvou tvář:

    Zor chytrácký, však, dílo zkresluje,
    kreslí, co vidět, ne co v srdci je.