This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Baudelaire, Charles: Jedné Malabarance (A une Malabaraise in Czech)

Portre of Baudelaire, Charles

Back to the translator

A une Malabaraise (French)


Tes pieds sont aussi fins que tes mains, et ta hanche
Est Large à faire envie à la plus belle blanche ;
A l'artiste pensif ton corps est doux et cher ;
Tes grands yeux de velours sont plus noirs que ta chair.

Aux pays chauds et bleus où ton Dieu t'a fait naître,
Ta tâche est d'allumer la pipe de ton maître,
De pourvoir les flacons d'eaux fraîches et d'odeurs,
De chasser loin du lit les moustiques rôdeurs,
Et, dès que le matin fait chanter les platanes,
D'acheter au bazar ananas et bananes.
Tout le jour, où tu veux, tu mènes tes pieds nus
Et fredonnes tout bas de vieux airs inconnus ;
Et quand descend le soir au manteau d'écarlate,
Tu poses doucement ton corps sur une natte,
Où tes rêves flottants sont pleins de colibris,
Et toujours, comme toi, gracieux et fleuris.

Pourquoi, l'heureuse enfant, veux-tu voir notre France,
Ce pays trop peuplé que fauche la souffrance,
Et, confiant ta vie aux bras forts des marins,
Faire de grands adieux à tes chers tamarins ?
Toi, vêtue à moitié de mousselines frêles,
Frissonnante là-bas sous la neige et les grêles,
Comme tu pleurerais tes loisirs doux et francs,
Si, le corset brutal emprisonnant tes flancs,
Il te fallait glaner ton souper dans nos fanges
Et vendre le parfum de tes charmes étranges,
L'oeil pensif, et suivant, dans nos sales brouillards,
Des cocotiers absents les fantômes épars !


Jedné Malabarance (Czech)

Tvá noha dítěte je jak tvá ruka malá
a šíř tvých hýždí by si bílá kráska přála;
umělec miluje tvé tělo na pohled;
tvé oči plyšové jsou tmavší než tvá pleť.
Na modrém ostrově, kdes byla světu dána,
máš za povinnost dbát o dýmku svého pána,
nalévat voňavkou a vodou lahvici,
zahánět moskyty, kol lůžka bloudící,
a když zní v platanech zpěv rána plný jasu,
jít pro koš banánů a pro koš ananasů.
Pak bosé nohy své již vodíš, kam jen chceš,
a staré popěvky si tiše trylkuješ.
Když přijde večer noc v svém šarlatovém hávu,
uléháš na rohož, na kterou skládáš hlavu
k snům, plným papoušků či kolibříků zas
a libým jako ty, vždy samý třpyt a jas.

Proč, šťastné stvoření, si myslíš na Francii,
ten přelidněný kraj, kde lidé v bídě žijí?
Proč chceš svůj život dát do rukou lodnických
a navždy odejít od tamaryšků svých?
Jen pod mušelínem, jenž sotva stačil by ti,
třesouc se ve sněhu a v ledu krupobití,
jak bys tam želela svých milých, volných chvil,
až bys, v zlém korsetu, jenž by tě uvěznil,
musila kláskovat svůj chleba v naší tůni
a smutně prodávat své vděky cizích vůní,
sledujíc zasněně na báních zkalených
letící přízraky svých palem vzdálených!



Source of the quotationhttp://www.baudelaire.cz

minimap