Baudelaire, Charles: Rozhovor (Causerie in Czech)

Vous êtes un beau ciel d’automne, clair et rose!
Mais la tristesse en moi monte comme la mer,
Et laisse, en refluant, sur ma lèvre morose
Le souvenir cuisant de son limon amer.

– Ta main se glisse en vain sur mon sein qui se pâme;
Ce qu’elle cherche, amie, est un lieu saccagé
Par la griffe et la dent féroce de la femme.
Ne cherchez plus mon coeur; les bêtes l’ont mangé.

Mon coeur est un palais flétri par la cohue;
On s’y soûle, on s’y tue, on s’y prend aux cheveux!
– Un parfum nage autour de votre gorge nue!…

O Beauté, dur fléau des âmes, tu le veux!
Avec tes yeux de feu, brillants comme des fêtes,
Calcine ces lambeaux qu’ont épargnés les bêtes!

Jste krásné podzimní a červánkové nebe!
Můj smutek vystoupil jak moře ze břehů
a nechal na mých rtech své bahno, které zebe,
a hořkou vzpomínku a pachuť po sněhu.

- Tvá ruka dotkla se mne na prsou a hledá,
co hledáš, miláčku, je pryč a zpustlo, věř!
zub ženy vyrval to jak čelist lidojeda.
Ach nehledejte již. Mé srdce snědla zvěř.

Mé srdce je jak dům, kam vpadlo stádo koni,
teď zabíjí se v něm, teď vraždí se v něm spřež.
- Váš prs je obnažen a opojivě voní!...

Ó, Kráso, býkovče mé duše, ty to chceš!
Svým svůdným pohledem, jenž lačně sí mne měří,
spal tento hloupý cár, jenž ušetřen byl zvěří!