Baudelaire, Charles: Don Juan v Podsvětí (Don Juan aux enfers in Czech)

Quand Don Juan descendit vers l'onde souterraine
Et lorsqu'il eut donné son obole à Charon,
Un sombre mendiant, l'oeil fier comme Antisthène,
D'un bras vengeur et fort saisit chaque aviron.

Montrant leurs seins pendants et leurs robes ouvertes,
Des femmes se tordaient sous le noir firmament,
Et, comme un grand troupeau de victimes offertes,
Derrière lui traînaient un long mugissement.

Sganarelle en riant lui réclamait ses gages,
Tandis que Don Luis avec un doigt tremblant
Montrait à tous les morts errant sur les rivages
Le fils audacieux qui railla son front blanc.

Frissonnant sous son deuil, la chaste et maigre Elvire,
Près de l'époux perfide et qui fut son amant,
Semblait lui réclamer un suprême sourire
Où brillât la douceur de son premier serment.

Tout droit dans son armure, un grand homme de pierre
Se tenait à la barre et coupait le flot noir;
Mais le calme héros, courbé sur sa rapière,
Regardait le sillage et ne daignait rien voir.

Když stanul Don Juan u podzemního toku
a když byl Charonu dal obol zemřelých,
jakýsi žebravec, žár Antisthenův v oku,
hned vesla mstitelskou a mocnou rukou zdvih.

Pod černou oblohou se mihotaly ženy,
své prsy visící na odiv stavíce,
a jako tupý skot, za oběť nabízený,
v svém dlouhém průvodu šly za ním mečíce.

Sganarelle o svou mzdu jej upomínal v smíchu,
Don Luis značil pak třaslavým prstem svým
všem mrtvým, bloudícím po březích řeky vtichu,
stín syna bez úcty ke skráním šedivým.

Elvíra, chvějíc se v svém smutku vedle něho,
zrádného manžela, milence, zlého k ní,
jako by mámila poslední úsměv jeho,
zářící sladkostí prvního vyznání.

Na zádi tyčil se a brázdil vody vírem
kamenný velikán v železném brnění.
Netečný hrdina, skloněný nad rapírem,
však patřil na brázdu, nic nezře kromě ní.