Baudelaire, Charles: Nepřítel (L'ennemi in Czech)

Ma jeunesse ne fut qu'un ténébreux orage,
Traversé çà et là par de brillants soleils ;
Le tonnerre et la pluie ont fait un tel ravage,
Qu'il reste en mon jardin bien peu de fruits vermeils.

Voilà que j'ai touché l'automne des idées,
Et qu'il faut employer la pelle et les râteaux
Pour rassembler à neuf les terres inondées,
Où l'eau creuse des trous grands comme des tombeaux.

Et qui sait si les fleurs nouvelles que je rêve
Trouveront dans ce sol lavé comme une grève
Le mystique aliment qui ferait leur vigueur ?

- Ô douleur ! ô douleur ! Le Temps mange la vie,
Et l'obscur Ennemi qui nous ronge le coeur
Du sang que nous perdons croît et se fortifie !

Mé mládí plynulo za stálé nepohody,
již sem tam přervalo pár žhavých paprsků,
hrom s deštěm způsobil v něm tisíceré škody,
v mém sadu zůstalo jen málo zákrsků.

A nyní na podzim, v němž bezmála již budu,
je třeba vzíti rýč a odebrat se tam
a znovu nahrnout tu odplavenou půdu,
v níž voda vyryla sto velkých hrobních jam.

Kdo ví, zda květiny, jež rodí se v mém snění,
se ujmou na půdě, kde prsť se stále mění,
zda najdou mystický svůj pokrm z jejích sil?

Ó moje bolesti! Čas plyne jako voda
a temný Nepřítel, jenž u srdce nám hlodá,
se živí na krvi, jež vytekla nám z žil!