Baudelaire, Charles: Rozhovor (Causerie in Czech)

Vous êtes un beau ciel d’automne, clair et rose!
Mais la tristesse en moi monte comme la mer,
Et laisse, en refluant, sur ma lèvre morose
Le souvenir cuisant de son limon amer.

– Ta main se glisse en vain sur mon sein qui se pâme;
Ce qu’elle cherche, amie, est un lieu saccagé
Par la griffe et la dent féroce de la femme.
Ne cherchez plus mon coeur; les bêtes l’ont mangé.

Mon coeur est un palais flétri par la cohue;
On s’y soûle, on s’y tue, on s’y prend aux cheveux!
– Un parfum nage autour de votre gorge nue!…

O Beauté, dur fléau des âmes, tu le veux!
Avec tes yeux de feu, brillants comme des fêtes,
Calcine ces lambeaux qu’ont épargnés les bêtes!

Jste nebe jeseně pod růžovými tuhami!
V mém nitru stoupá však jak moře vzdutý žal,
který jak spadává, na ústech nechává mi
palčivou vzpomínku na hořký rmut a kal.

- Tvá ruka nadarmo se k mému prsu krade;
co hledá, milenko, je pusté místo, věř,
kde krutý ženský zub a nehet loupil všade.
Ach, nech již hledání; mé srdce spolkla zvěř

Mé srdce nešťastné je palác zneuctěný,
kde hýří, kde se rve a vraždí dravá spřež.
- Kol ňadra nahého vám těká vůně ženy...!

Ó Kráso, ty vždy tak, ty biči duší, chceš!
Spal žhavým pohledem, jak slavnost plným svitů,
ty cáry ubohé, co šelmy nechaly tu.