Baudelaire, Charles: Balkon (Le balcon in Czech)

Mère des souvenirs, maîtresse des maîtresses,
Ô toi, tous mes plaisirs ! ô toi, tous mes devoirs !
Tu te rappelleras la beauté des caresses,
La douceur du foyer et le charme des soirs,
Mère des souvenirs, maîtresse des maîtresses !

Les soirs illuminés par l'ardeur du charbon,
Et les soirs au balcon, voilés de vapeurs roses.
Que ton sein m'était doux ! que ton coeur m'était bon !
Nous avons dit souvent d'impérissables choses
Les soirs illuminés par l'ardeur du charbon.

Que les soleils sont beaux dans les chaudes soirées !
Que l'espace est profond ! que le coeur est puissant !
En me penchant vers toi, reine des adorées,
Je croyais respirer le parfum de ton sang.
Que les soleils sont beaux dans les chaudes soirées !

La nuit s'épaississait ainsi qu'une cloison,
Et mes yeux dans le noir devinaient tes prunelles,
Et je buvais ton souffle, ô douceur ! ô poison !
Et tes pieds s'endormaient dans mes mains fraternelles.
La nuit s'épaississait ainsi qu'une cloison.

Je sais l'art d'évoquer les minutes heureuses,
Et revis mon passé blotti dans tes genoux.
Car à quoi bon chercher tes beautés langoureuses
Ailleurs qu'en ton cher corps et qu'en ton coeur si doux?
Je sais l'art d'évoquer les minutes heureuses !

Ces serments, ces parfums, ces baisers infinis,
Renaîtront-il d'un gouffre interdit à nos sondes,
Comme montent au ciel les soleils rajeunis
Après s'être lavés au fond des mers profondes ?
- Ô serments ! ô parfums ! ô baisers infinis !

Ó matko vzpomínek, ó vládkyně všech paní,
ty, která dalas mi svou celou nádheru!
I ty si vzpomeneš na naše objímání,
na ozářený krb, na kouzlo večerů,
ó, matko vzpomínek, ó vládkyně všech paní.

I na ty večery, kdy uhlí dýmalo,
a také na balkón, kdy den se začal krátit;
v tvém dobrém náručí se štastně dřímalo!
Co řekli jsme si slov, jež nemohou se ztratit,
za oněch večerů, kdy uhlí dýmalo.

Ach, jak je překrásný vzhled slunce před západem!
Jak všemocný je cit a jak se nese zpěv!
Když naklonil jsem se nad večerním tvým chladem,
tu připadalo mi, že vdechuji tvou krev.
Ach, jak je překrásný vzhled slunce před západem!

Noc houstla jako zeď a pohltila svět,
můj pohled tušil tvůj a pátral po tvých přáních
a vpíjel jsem tvůj dech jak sladkost, jako jed!
Tvé nohy složily se v bratrských mých dlaních,
noc houstla jako zeď a pohltila svět.

Znám klíč, jak vrátit si ty uplynulé časy,
a znovu usedám si na tvá kolena.
Proč měl bych hledati tvé půvaby a krásy
leč zase u tebe, má blízká vzdálená?
Znám klíč, jak vrátit si ty uplynulé časy.

Ó vůně, polibky, ó sliby bez konce,
což nezrodí se již, ach což se nevynoří,
jak slunce na nebi, kam vyjde, lehounce,
když vykoupalo se, když umylo se v moři?
- Ó vůně, polibky, ó sliby bez konce!