Petőfi Sándor: A magyar nemes

Őseimnek véres kardja
Fogason függ, rozsda marja,
Rozsda marja, nem ragyog.
Én magyar nemes vagyok!

Munkátlanság csak az élet.
Van életem, mert henyélek.
A paraszté a dolog.
Én magyar nemes vagyok!

Jól készítsd, paraszt, az útat,
Mert hisz a te lovad vontat.
Csak nem járhatok gyalog.
Én magyar nemes vagyok!

Tán a tudománynak éljek?
A tudósok mind szegények.
Nem irok, nem olvasok.
Én magyar nemes vagyok!

Van, igaz, egy tudományom,
Ebben párom ritkán látom:
Enni, inni jól tudok.
Én magyar nemes vagyok!

Milyen jó, hogy nem adózok.
Gazdaságom van, de nem sok,
S van adósságom, de sok.
Én magyar nemes vagyok!

Mit törődöm a hazával?
A hazának száz bajával?
Majd elmulnak a bajok.
Én magyar nemes vagyok!

Ősi joggal, ősi házban
Éltemet ha elpipáztam:
Mennybe visznek angyalok.
Én magyar nemes vagyok!

Meč mých předků v pochvě vězí,
na zdi visí, sžírán rezí,
bez lesku, jen samá rez.
Maďarský jsem šlechtic, věz!

Život je jen lenošení.
Zahálka - můj život denní.
Práci sedlák obstará.
Maďarský jsem šlechtic já!

Sedláku, jen uprav cestu,
kůň tvůj poveze mne k městu.
Chůzi, tu bych sotva snes.
Maďarský jsem šlechtic, věz!

Mám žít pro vědu jak žáci?
Vědci jsou přec ubožáci.
číst, psát - neznám ani dnes.
Maďarský jsem šlechtic, věz!

V jedné věci však jsem skvělý,
v níž mi zřídka soupeř čelí
jím a piju jako dřez.
Maďarský jsem šlechtic, věz!

Štěstí, že neplatím daně.
Stateček mám jak půl dlaně,
zato dluhů - hrůza, děs!
Maďarský jsem šlechtic, věz!

Nač se starat kvůli vlasti?
Že má tisíceré strasti?
Strasti přejdou - jistá věc.
Maďarský jsem šlechtic přec!

Až svůj život v rodném domě
prokouřím, pak odnesou mě
andělé hned do nebes.
Maďarský jsem šlechtic, věz!