Liczba pi (Polish)
Podziwu godna liczba Pi trzy koma jeden cztery jeden. Wszystkie jej dalsze cyfry też są początkowe, pięć dziewięć dwa ponieważ nigdy się nie kończy. Nie pozwala się objąć sześć pięć trzy pięć spojrzeniem osiem dziewięć obliczeniem siedem dziewięć wyobraźnią, a nawet trzy dwa trzy osiem żartem, czyli porównaniem cztery sześć do czegokolwiek dwa sześć cztery trzy na świecie. Najdłuższy ziemski wąż po kilkunastu metrach się urywa podobnie, choć trochę później, czynią węże bajeczne. Korowód cyfr składających się na liczbę Pi nie zatrzymuje się na brzegu kartki, potrafi ciągnąc się po stole, przez powietrze, przez mur, liść, gniazdo ptasie, chmury, prosto w niebo, przez całą nieba wzdętość i bezdenność. O, jak krótki, wprost mysi, jest warkocz komety! Jak wątły promień gwiazdy, że zakrzywia się w lada przestrzeni! A tu dwa trzy piętnaście trzysta dziewiętnaście mój numer telefonu twój numer koszuli rok tysiąc dziewięćset siedemdziesiąty trzeci szóste piętro ilość mieszkańców sześćdziesiąt pięć groszy obwód w biodrach dwa palce szarada i szyfr, w którym słowiczku mój a leć, a piej oraz uprasza się zachować spokój, a także ziemia i niebo przeminą, ale nie liczba Pi, co to to nie, ona wciąż swoje niezłe jeszcze pięć, nie byle jakie osiem, nieostatnie siedem, przynaglając, ach, przynaglając gnuśną wieczność do trwania. Source of the quotation | http://www.liczby_szymborskiej.republika.pl |
|
Ludolfovo číslo (Czech)
Podivuhodné Ludolfovo číslo tři celé jedna čtyři jedna. I všechny další číslice jsou počáteční, pět devět dvě protože nikdy nekonči. Nelze je shrnout šest pět tři pět pohledem, osm devět výpočtem, sedm devět představivostí, dokonce ani tři dvě tři osm vtipem čili přirovnáním čtyři šest k čemukoli dvě šest čtyři tři na světe. Nejdelší pozemský had se po pár metrech ztrácí. Podobně, i když trochu později had z pohádky. Chorovod číslic tvořících Ludolfovo číslo se nezastaví zkraje papíru, dokáže jít dál po stole i vzduchem, přes zeď, list, ptačí hnízdo, mraky, rovnou k nebi, přes celou vzedmutost a nekonečnost nebe. Ó jak krátký, přímo myší je ohon komety! Jak útlý je paprsek hvězdy, když se zakřiví v
každém prostoru! A tady dvě tři patnáct tři sta devatenáct mé číslo telefonu tvé číslo košile rok tisíc devět set sedmdesátý třetí šesté patro počet obyvatel šedesát pět grošů obvod boků dva palce šaráda a šifra, ve kterém slavíčku můj, leť a pěj, a taky žádá se o zachování klidu, a taky nebesa i země pominou, ale ne Ludolfovo číslo, to ne, nikdy ne, vede si pořád svoje a dost dobře pět, ne ledajaké osm, ne poslední sedm, pobízejíc, ach pobízejíc línou věčnost k trvání.
Publisher | Odeon, Praha |
Source of the quotation | V Hérakleitově řece |
Bookpage (from–to) | 118-119 |
Publication date | 1985 |
|