Co zpíval kos zatčenému (Czech)
Jakým jak vyjádřiti tvůj jásot,
zvěstovateli rozbřesků, jenž sis vybral
tuto ulici, tento dům naproti mému oknu,
jež kalně mžourá
napodobujíc den a noc.
Zní kloakové povrkávání harmonik.
Zní vřískot činžáků, jež plivají chodce a zas je lížou.
Ale jen ty, tvůj chvalozpěv započatý už v ráji
proniká tmou, jež drtí mne
k podobě červa leda,
ten chuchvalec žalu, chrchel z úst Molochových.
A zatímco venku s hedvábnou vláčností
přelévají se vlny trav, réva kvete,
a zatímco proud modliteb k nebesům stoupá
a u přátel smutno, kam zmizel jsem,
ty říkáš mi, že je radost, jež nepřestává.
Abych se nebál, je radost, jež nepřestává.
A já slzami zalit zas oddychuji, dík vzdávám.
Dík vzdávám vzpomínaje děťátek očí tak nezáludných
v psí potměšilosti špehýrek
a dveří bez kliky.
Pohrávají si se mnou jak kočka s myší.
Sbohem, má ženo, a sbohem, vy doma.
Je radost, je radost, je radost
i tady dole, kde žal světa dno má.
I mezi tím smutným nábytkem vězeňským
ze dřeva getsemanského. Uploaded by | P. T. |
Source of the quotation | http://www.ivysehrad.cz |
|
Mit énekelt a rigó a letartóztatottnak (Hungarian)
Hogyan tudod megszólaltatni örömödet
pirkadat hirdetője, aki magad választottad
ezt az utcát s e házat szemben ablakommal,
mely homályosan hunyorog,
nappal és éj utánzójaként?
Harmonika szennycsatorna-turbékolása szól.
Rikácsolása szól bérkaszárnyáknak, miket a gyalogosok leköpnek és lenyalnak.
De csak te vagy, a te paradicsomban fogant dicshimnuszod
tör át a sötéten, ami megsemmisítene engem,
szintén férget csupán:
e bánatgomoly, e Moloch szája köpte turha.
És mialatt odakint selyem-hajlékonyan
áradnak a fű hullámai, virágzik a szőlő,
és mialatt az imák áradata égig emelkedik,
és szomorúak barátaim, hova tűntem,
te azt mondod, van öröm, nem szűnő.
És nagy könnyhullatással fellélegzem, és hálát adok.
Hálát adok, emlékezvén a gyermekekről
s az olyannyira őszinte szemekről,
a kémlelőlyukak kutya álnokságában,
kilincs nélküli ajtók mögött.
Ügy játszanak velem, mint macska az egérrel.
Isten veled, hitvesem, isten veletek, otthoniak.
Van öröm, van öröm, van öröm
itt lent is, a világ bánatának legalján.
Még e börtön szomorú bútorai közt is, melyek
a Getsemáné fáiból vannak.
Uploaded by | P. T. |
Source of the quotation | M. L. |
|