Bezruč, Petr: Leonidas

V soutěskách Thermopyl vstříc hledě záhubě jisté,

- barbarů v půlkruhu postoupil tém, -

zezadu zaskočen zrádcem,

stál Leonidas.

Před cimbuřím Těšína, na břehu Olzy

stojím já.

Sto sudlic, sto mečů sahá mi k hrudi,

tisíce číhavých očí jak pochodně svítí,

krev teče mi z čela, krev teče mi z očí,

krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou,

nohy mi klouzají v červeném moři,

na ruce prší červená Niagara,

stojí tu v ohromném lánu vlčího máku;

stoupá to rudý dým od země k nebi,

či spustila obloha červenou záclonu k zemi?

Všecko je červené. Helmu jsem přes oči stáhl,

rudé jsou oštěpy, rudé jsou meče,

na rudých komoních vzadu pět jezdců -

znám já vás, hrabata, znám já vás, knížata, znám,

hleďte a Xerxes, v šarlatě Xerxes! -

Co šepce to komonstvu, co zdvíhají se země,

co zvoní, co chřestí, co zní mi to v sluch?

Bůh tebe zatrať, chceš zas jít přes Bospor!?

Zezadu na nohách přeťali šlachy -

vzpomněli Poláci na punský vzor -

rudý mne pohladil anděl, štít z ruky do země padá,

já stojím před Těšínem,

probodnutými boky o Gigulu opřen,

jak zákony kázaly mně.