Pianista (Czech)
Je starcem již, a hrá jen podle sluchu, not jakživ neznal, a jak mistr přec tón vykouzlí, jenž ladně plyne k uchu, že řekl bys – to tvoří umělec! Třikráte v témdnu v naší krčmě hraje, přichází večer, jak se sešeří, a v jizby kout se zticha ubíraje za klavír sedá v temno u dveří. Jak duch se vhoupne, nikdo o něm neví, až „Prodaná“ kol zavzní pojednou a hostům příchod neznámého zjeví – tu oči všech se k němu pozvednou...
Zřím za pianem jenom neurčitě se v stínu bělat jeho skráně vlas, však po klávesách jezdí ruka hbitě a loudí ze strun divukrásný hlas. Ty české rytmy, svěží tak a milé, pod jeho prstů lehkým dotknutím jak slunkem jasní tváře zasmušilé a nitro plní sladkým pohnutím! Hned jakby tály v melodii snivou do trilků věnčí motiv původní, hned vírně tančí polku dovádivou, hned zvoní zas, jak píseň národní – –
Vše tichne kol... i staří denní hosté ustanou rázem ve svém hovoru: ta hudba jímá jejich duše prosté a kouzlem dýchá v jizby prostoru! Zabudou karet, dýmek svých a pití, všem jakby hrdla pocit bázně stáh’, sklepnice sama, nechtíc vyrušiti, jde mezi stoly jenom po špičkách... Ó, v této chvíli starci za pianem se jiskří zrak a líc mu omládne, v té chvíli cítí, že je tady pánem, jenž všecka srdce písní ovládne!
Skončil a vstává. – Z celé krčmy kolem potlesku salva zaznívá mu v dík... Tu mnohý soused za vzdáleným stolem se druha táže – ký to hudebník? Však marno ptaní; staříkova jména ni krčmář neví, ani který host – je neznám všem, a v roušku zahalena se jeví pro nás jeho minulost! A tak jen všichni od pohledu znají tu zapadlou a smutnou jeho tvář, ty jeho ruce, jež tak vábně hrají, a chvějí se, když berou honorář... Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | ELTE BTK Szláv Fililógia Tanszék |
Source of the quotation | Cseh költők antológiája II. 19. századi költők |
Bookpage (from–to) | 490-492 |
Publication date | 2016 |
|
A bárzongorista (Hungarian)
Vén már, csak hallás után zongorázik, kottát nem olvasott soha, de mesteri módon adja, játéka fülbe mászik, és hát a művészetet ez teszi! Hetente háromszor látja e kocsma, megjelenik amúgy estefelé, csendesen beimbolyog a sarokba, a homályba, a zongora elé mint kísértet, nem vette észre senki, csak mikor felharsan a Smetana, akkor fog ő igazán megjelenni, minden szem csak őrá pillantana...
Látom a haját bizonytalanul csak, árnyékban, kétoldalt fehérleni, de ujja fürge előcsalni furcsa csodazenét – egy művész, vérbeli! A friss és lágy cseh ritmuslüktetésben ujja könnyed billentése nyomán minden felhős arc felderül egészen egy édes, mély felindulás okán! Hol álmatag melódiává olvad a főmotívum s a trillák vele, hol féktelenül örvénylik a polka, hol meg csilingel, mint a népzene...
Mindenki néma... öreg törzsvendégek most abbahagynak minden csevegést: megindult bennük az egyszerű lélek, varázslat tölti be a bár terét! El van felejtve cigaretta, kártya, a torkokba szorongás költözött, a pincérnő is lábujjhegyen jár ma tálcájával az asztalok között… E percben az öregnek ott a zongoránál szeme kigyúlt, az arca ifju lett, e percben érzi, ő az úr a háznál, mert meghódított itt minden szivet!
Végzett, felkel. – Felharsan mint az orkán körben a taps, mindenki őrá néz... Sokan a távolabbi asztaloknál egymást kérdezik: Ki ez a zenész? De hasztalan: nevét senki se tudja, nem tudja azt a tulaj maga se; az öreg ismeretlen itt, a múltja számunkra homályba burkolva be. E szomorú, beesett arcu embert mindenki csak látásból ismeri, virtuóz kezeit, melyek remegnek mikor a munkadíjat átveszi...
Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | ELTE BTK Szláv Fililógia Tanszék |
Source of the quotation | Cseh költők antológiája II. 19. századi költők |
Bookpage (from–to) | 491-493 |
Publication date | 2016 |
|