Katastrofa (Czech)
Nad svými akty soudce seděl bled, svou hrůzu v náhlém ukrývaje stínu. — Jen spravedlnost řídí tento svět. Hájíme právo, stíháme vždy vinu. Než líc i rub má každý lidský vzruch. Tam klne kdos, kde jiný stojí v plese! Já soudím, soudím jako Bůh! - Věděl bych rád, proč země tak se třese! -
A před oltářem váhal trochu kněz. — Hříšného spasím, jestli totiž dá se. Statky mu káži, kterých šetří rez, chudoba nutna k jeho duše spáse. Hoden však mzdy, kdo oblažuje svět. Ctnost opravdová zatížení snese. Zatratím zítra, dnes kde žehnal ret. — Věděl bych rád, proč země tak se třese! —
V svém kabinetu státník klidně děl: „Mé podkopy jsou dobře připraveny. Až přijde chvíle, kterou já jsem chtěl, V boj veštvu vládce, státy, země, kmeny! Ať vraždí se, když takový můj plán! Ať vzplane válka ve svém celém děse! Otvírám zkáze dvéře dokořán! — Věděl bych rád, proč země tak se třese! —
Než lazzaron jen s líným úsměškem na úzkost všech se díval u přístavu. — Dům není můj a není moje zem'. Smrt není to, co činí těžkou hlavu. Pohroma všech mne příliš nezmate. Já čekám klidně, co mi dnešek nese. Než pravý důvod proč vy hledáte? — Vy víte jistě, proč se země třese! —
31.12.1908. Uploaded by | Efraim Israel |
Source of the quotation | https://cs.wikisource.org/wiki/Poh%C3%A1dky _z_na%C5%A1%C3%AD_vesnice_(Dyk)/ Katastrofa |
|
A katasztrófa (Hungarian)
Sápadt bíró ült aktái között, iszonyát hirtelen árnyékba rejtve. — Világot csak igazság, jog vezet. Azt védjük, és a bűnt üldözzük egyre. De ami emberi, két arca van. Ki káromol, ki kacag lankadatlan. Mint Isten ítélkezem! Én magam! — Csak tudnám, hogy a föld mért reng alattam... —
Eltűnődött oltáránál a pap. — Vétkest mentek, persze csak hogyha hagyja. Ígérek nem-múlandó javakat. S hogy a szegénység az üdvhöz szalajtja. Ki ad, kapni csak annak van joga. Erénnyel semmi sem kibírhatatlan. Holnap pokolra küldök, mennybe ma. — Csak tudnám, hogy a föld mért reng alattam... —
Hivatalában államférfi szól: — Alapjaim meg vannak alapozva. Népeket kezem ide-oda tol. Az egész világot harcba pofozza. Öljék egymást, ha egyszer tervem ez! Világégést! Akárminő alakban! Üsse kő, ha mindennek vége lesz! — Csak tudnám, hogy a föld mért reng alattam... —
A mólóknál lebzselő nincstelen lusta mosollyal nézte ezt az aggályt. — A ház nem enyém, földem nincs nekem. A halál miatt fejem nem sokat fáj. Nem zavar, hogy meghalunk, meghalok. Mit hoz a holnap, kivárom nyugodtan. De mért kérditek ti, hogy mi az ok? — Tudjátok jól, mi az, mi lábatok alatt van!
|