Hlaváček, Karel: Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji (Czech)Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad, A na zděděnou violu svou těm jen, těm jen hraji, Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho, A míti toho naději a neurčitou něhu, a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí a chtějí důvěrnost mít v tichu prodloužených staccat, Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji, a vigilie přísná padá za lesy a vodu, Mé tenké prsty po strunách vždy nervósně se chvějí, Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.
|
A mélynél mélyebbre hangoltam fel mélyhegedűmet (Hungarian)A mélynél mélyebbre hangoltam fel mélyhegedűmet, Alkonyhangulatok méla akkordikája árad, Öröklött hangszerem csak azoknak játszik, azoknak, Mind annak búját keresi zeném melódiája, S mind annak szubtilis reményét, mi megfoghatatlan s mind azt, mi bátortalan, mégis finom, bódító dal, s a tovazengő staccatókat, e csendes bizalmat, Öröklött hangszeremen csak akkor játszom, csak akkor, vigilia pereg erdőkre és patakjaikra, Húrjaim idegesen feszülnek a néma űrnek, Mélynél is mélyebbre hangoltam fel mélyhegedűmet.
|